Česká republika jako člen NATO a pretendant na členství v EU stojí před 0potřebou přiblížit se svými řešeními problematiky extremismu celoevropským trendům. V prvé řadě to předpokládá změnu chápání této problematiky jako výlučně specifického jevu v České republice a uvědomění si celoevropského kontextu tohoto fenoménu. V tomto směru, v rámci platné legislativy České republiky, se nabízí možnost aktivně využívat zkušenosti rozvinutých demokratických států, které s projevy extremismu bojují již dlouhou dobu. V těchto státech disponují bohatými zkušenostmi jak zpravodajské služby, tak policejní složky a justiční orgány.
Usnesením č. 192 ze dne 19. března 1998, bod III/2 vláda rozhodla o pravidelném, každoročním předkládání zprávy o problematice extremismu na území ČR a postupu státních orgánů proti tomuto fenoménu.
Stejně jako v jiných evropských zemích, tak i v České republice, je zpráva koncipována především na základě podkladů zpravodajských služeb, Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR, Nejvyššího státního zastupitelství a soudů.1 Přestože tyto podklady tvoří těžiště zprávy, je zpráva koncipována šířeji, neboť zahrnuje pohledy i dalších subjektů státní správy, které se s danou problematikou dostávají do styku. V tomto pojetí je zpráva konsensuálním výstupem širšího spektra státních orgánů. Svou koncepcí a detailností je srovnatelná se zprávami, které vypracovávají některé evropské státy jako např. Německo, Francie či Velká Británie. Na rozdíl od obdobných zahraničních materiálů má svá dočasná specifika:
S postupující globalizací, je naprosto zřejmé, že tento fenomén zasahuje i extremistická hnutí. Tuto skutečnost je zapotřebí zohledňovat při řešení problematiky extremismu. Spolu s ní je nezbytné brát v potaz i to, že v budoucnosti nebudou extremistická hnutí propojena pouze mezinárodně, ale především budou propojena celospolečenskými problémy. Znamená to, že jednotícím prvkem extremistických hnutí či skupin, které mají naprosto odlišnou ideologii, se stanou konkrétní společenská témata a konkrétní problémy, které budou chtít řešit a k nimž se budou vyjadřovat.2 Trestná činnost a jiné aktivity přívrženců extremistických skupin tak budou moci prolínat „napříč extremistickým spektrem“, aniž by mohly být jednoznačně klasifikovány jako extrémně pravicové či extrémně levicové. To samo o sobě s sebou nese potřebu věnovat vyváženou pozornost jak pravicově, tak levicově extremistickému spektru.
V obecnosti se při dosavadním chápání problematiky extremismu objevuje nevyváženost již v samé charakteristice extremistické scény - v jejím jednostranném popisu, zaměřeném především na její pravicově extremistické spektrum a v rámci tohoto spektra na rasisticky motivované útoky a příznivce hnutí skinheads, kteří jsou jako jediní z tohoto spektra nejvíce „viditelní“ a jsou pachateli nejzávažnějších trestných činů.3 Bezpochyby to však nejsou tito přímí brutální útočníci, kdo vytváří ideologické zázemí pro prosazování myšlenek neonacismu či fašismu. Od toho se odvíjí další nevyváženost dosavadního pojetí, a to, že ve zprávách zůstávají nedotčena občanská sdružení registrovaná u Ministerstva vnitra, u nichž lze z různých důvodů předpokládat, že jejich skutečné zaměření či cíle nemusí být vždy plně v souladu s demokratickými principy.4 Přitom je zřejmé, že je bezesporu nezbytné podchycovat subjekty, které přinášejí extrémní postoje či řešení, byť např. výhradně ve svých interních materiálech či v interních projevech. Ve spojitosti s tím by bylo účelné zvážit, zda by nebylo žádoucí ve „Zprávě o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území České republiky jmenovitě uvádět ta občanská sdružení, příp. politické strany a politická hnutí registrovaná u Ministerstva vnitra, které jsou vnímány státními orgány, resp. občanskou veřejností jako problematická a diskutabilní.5 Jednalo by se především o ta sdružení, u nichž existuje, na základě poznatků Bezpečnostní informační služby a Policie ČR, důvodné podezření na extremistickou činnost některých jejich členů. To by se opíralo o doložitelné skutečnosti. Zpráva by uváděla pouze fakta.6 Takové zveřejnění by nemělo být vnímáno jako kriminalizace. V žádném případě by nebylo avízem či precedentem rozpuštění občanského sdružení, politické strany či politického hnutí. V souvislosti s extremistickou scénou v České republice se nabízí otázka, kde je ona imaginární hranice mezi uplatňováním lidských práv a svobod a jejich zneužíváním. Celospolečenskou diskusi by si zajisté zasloužil i vztah mezi svobodou projevu a šířením nebo glorifikací intolerantních myšlenek, vztah mezi svobodou shromažďování a veřejných projevů intolerance apod.
Výše zmíněné skutečnosti si vyžadují provést některá zásadní korektiva, na jejichž základě by zpráva doznala určitých změn, které by mj. umožňovaly její větší otevřenost, vyváženost popisu extremistické scény a celkově přispěly k její úplnější a vyváženější dikci. Ve svém důsledku by to mělo vést ke zvýraznění vlastního účelu zprávy jako podkladu jak pro politická rozhodnutí na úrovni vlády, tak pro kvalifikovaná rozhodnutí policejního managementu.7 Nemalý význam má i dostupnost zprávy médiím a veřejnosti; státem prezentované informace o extremismu a extremistických subjektech jsou nejen apelem na společnost, ale nesou v sobě i jistý preventivní, výchovný prvek. Pokud by si, ve vztahu k extremistické scéně, zpráva nadále zachovávala selektivní informační charakter, neskýtala by úplný obraz o všech potencionálních rizicích, která mohou, ale i nemusí, nastat, ale jež by měly státní orgány brát v potaz.
V novém pojetí, při zachování stávající struktury, včetně konsensuálního pohledu státních orgánů na problematiku extremismu, by zpráva měla pojímat extremistické spektrum uceleně a vyváženě, ve všech jeho projevech, jak pravicově extremistických, tak levicově extremistických. I nadále však zpráva musí klást důraz na problematiku rasisticky motivované trestné činnosti a na zvyšování efektivnosti jejího postihu.
Nosným pilířem pro řešení problematiky extremismu by se v budoucnosti mělo stát tlumočení postupu České republiky proti tomuto jevu na mezinárodním fóru, které by položilo základ pro další diskusi a hledání společných postupů proti tomuto společensky nebezpečnému fenoménu v celoevropském měřítku v rámci mezinárodních institucí.
V platnosti zůstává základní vymezení pojmů tak, jak je uvedeno ve Zprávě o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin, schválené usnesením vlády č. 192/1998.8 Pro účely této zprávy je však namístě toto vymezení pojmů doplnit o přesnější, byť pracovní vymezení pojmu extremismu a kriminality s extremistickým podtextem z policejního hlediska.
Pod pojmem extremismus jsou zahrnovány verbální, grafické, fyzické a jiné aktivity, mající zpravidla vyhraněný ideologický kontext nebo jiný kontext, které vyvíjejí jednotlivci nebo skupiny osob s názory výrazně vybočujícími ze všeobecně uznávaných společenských norem se zřetelnými prvky netolerance, zejména rasové, národnostní, náboženské nebo jiné obdobné nesnášenlivosti, a které útočí proti demokratickým principům, společenskému uspořádání, životu, zdraví, majetku nebo veřejnému pořádku.
Pod pojmem kriminalita s extremistickým podtextem se rozumí protiprávní jednání páchané v souvislosti s extremismem, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku. Jedná se zejména o následující trestné činy spáchané v souvislosti s extremismem:
Pod pojmem trestná činnost s organizovaným charakterem se chápe soustavné páchání úmyslné trestné činnosti více osob, které mají mezi sebou vnitřní organizační strukturu, rozdělené funkce a dělbu činností.9
Podmínkou efektivního postupu policejních složek proti extremistickým a zvláště rasistickým skupinám je existence adekvátního zpravodajství o aktivitách těchto skupin. Západoevropské zpravodajské služby zpočátku tradičně soustředily svou pozornost více na levicově extremistické spektrum než na pravicově extremistické. Výjimkou byly země, kde byl, po skončení druhé světové války, pravicový extremismus vnímán jako potencionální hrozba. Ukázalo se, že v některých členských státech EU se zpočátku zpravodajské služby systematicky neangažovaly při potírání organizovaného pravicově extremistického a rasistického násilí.11 V současné době se zpravodajské služby tímto problémem zabývají v mnohem širší míře. Obecně jejich činnost ztěžuje skutečnost, že skupiny, které jsou objektem jejich zájmu, bývají volně organizovány a mívají „krátký život“, takže bývá obtížné aplikovat zpravodajské techniky obvyklé při shromaždování a získávání relevantních informací. Ve Velké Británii poznatky zpravodajských služeb potvrdily, že ideu „rasistického terorismu“ je třeba brát vážně, obzvláště ve spojení s aktivitami organizace COMBAT 18; v Holandsku zpravodajské služby aktivně získávají informace o pravicově extremistických a rasistických organizacích, nabyté poznatky shromažďují a analyzují ve svém ústředí v Haagu. Ve Francii zpravodajské služby aktivně monitorují extrémně pravicová hnutí již od r. 1977. Shromážděné informace slouží jako podklad pro další sledování těchto skupin. Získané operativní informace o těchto skupinách si francouzská strana pravidelně vyměňuje s ostatními členskými zeměmi EU. Na monitorování pravicově extremistických skupin kladou důraz rovněž zpravodajské služby Spolkové republiky Německo a Rakouska.
Některé ze států EU věnují pozornost analýze a publikaci údajů vztahujících se k rasistickému a xenofobnímu násilí (roční či jiné zprávy). V tomto směru přináleží významné místo Spolkové republice Německo a Velké Británii. V několika dalších státech, včetně Švédska a Holandska, jsou údaje shromážděné bezpečnostními složkami analyzovány pro zpravodajské účely.
Mnoho policejních složek a dalších úřadů ve Velké Británii pravidelně analyzuje data a zpracovává různé zprávy, které skýtají podrobnosti o útočnících a skupinách obětí, druzích incidentů i místech, kde k nim došlo, a řadu dalších informací. Jejich význam pro policejní management spočívá v tom, že přinášejí informace o stávajících trendech tohoto druhu kriminality a jejich změnách, pravidelně vyhodnocují efektivnost stávajících opatření a obsahují návrhy na posílení a změny opatření v návaznosti na aktuální situaci. Takovéto analytické údaje jsou zpracovávány jak na úrovni policejních oddělení, tak vyšších policejních úřadů. Britské ministerstvo vnitra (Home Office) každoročně předkládá Parlamentu zprávu o celkovém počtu zaevidovaných rasistických incidentů, která však neobsahuje statistickou specifikaci uváděných čísel. Uváděná čísla jsou sumární, bez jakékoliv bližší indikace, např. závažnosti incidentů. O výskytu rasistických útoků a viktimizovaných skupinách informují národní přehledy vypracovávané pracovníky výzkumného ústavu britského ministerstva vnitra (Home Office) na základě údajů shromážděných policejními složkami. Tato problematika je rovněž zahrnuta do národního přehledu trestné činnosti, který britské ministerstvo vnitra pravidelně vypracovává. Tento přehled je považován za nejdůležitější, neboť poskytuje téměř optimální a důvěryhodný obraz aktuálního výskytu rasistických útoků a dalších znepokojujících trestných činů ve Velké Británii.
Ve Francii Ministerstvo vnitra zveřejňuje každoročně statistiku rasistických a xenofobních incidentů ve zprávě CNCDH (Commission Nationale Consultative des Droits de l' Homme - Celostátní poradní výbor pro otázky lidských práv) „Boj proti rasismu a xenofobii. Vyloučení a lidská práva“ (La lutte contre le racisme et la xénophobie. Eclusion et droits de l' Homme). V téže zprávě Ministerstvo spravedlnosti zveřejňuje statistiku odsouzených osob, doplněnou rozborem trestných činů a vynesených rozsudků.
Ve Spolkové republice Německo jsou údaje k dané problematice shromažďovány a analyzovány jak na federální úrovni, tak na úrovni jednotlivých zemských vlád. Analýzy se zabývají typologií jednotlivých případů a incidentů, profily útočníků a řadou dalších okolností. Oddělení tajné kriminální policie (na federální i zemské úrovni) zpracovávají od r. 1991 podrobné analýzy trendů a druhů extremisticky motivované kriminality. Analyzované údaje se vztahují k rasistickým, antisemitským a xenofobním trestným činům. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, jsou německá analýza a její výstupy nejpodrobnější a nejucelenější a slouží především pro vnitřní potřebu bezpečnostních složek státu. Každoroční zprávy jsou předkládány federálnímu a zemským parlamentům a jsou dostupné médiím a veřejnosti. Jak na federální, tak zemské úrovni (např. Sasko) byly v Německu zřízeny v rámci kriminální služby zvláštní oddíly, jejichž úkolem je monitorovat incidenty a vypracovávat strategii potírání tohoto problému.12
Bezpečnostní zpráva každoročně prezentovaná Spolkovým úřadem na ochranu ústavy se velmi podrobně zabývá extremistickou scénou v Německu.13 Obsahuje značně vyváženou informační databázi, vztahující se jak k ultrapravicovému, tak ultralevicovému extremistickému spektru. Jsou zde uvedeny základní statistické údaje, počty spáchaných trestných a násilných činů, informace o organizacích, jejich členské základně a ideologickém zaměření, včetně informací o sdělovacích aj. prostředcích, které dané organizace využívají ke komunikaci a agitaci apod. Zvláštní pozornost zpráva věnuje i extremismu cizinců a jejich organizacím na území Německa. Jmenovitě jsou uváděny i oficiálně registrované organizace, včetně stran, jimž nebylo prokázáno páchání trestné činnosti, ale u nichž má stát podezření, že jejich činnost může být v rozporu s demokratickými principy. V tomto směru zpráva uvádí původ a cíle organizace či strany, hodnotí její vztah k parlamentní demokracii, k násilí, k cizincům atd.
Německá zpráva je jak po metodické, tak koncepční stránce velmi dobře zpracována a při citlivém přístupu jsou některá její hlediska pro českou praxi aplikovatelná, což vyplývá i z podobnosti řešené problematiky.