Rozhodnutím z 26. června Vrchní správní soud v Lüneburku prohlásil pozorování zemského spolku Niedersachsen Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy zpravodajsky služebními prostředky (shromážděním informací od členů spolku i skrytým pátráním a dotazováním) za přípustné. Republikáni požádali o revizi rozhodnutí.
Rozhodnutím z 10. prosince prohlásil Správní soud v Mainzu další pozorování republikánského zemského spolku v Rheinland-Pfalz zpravodajsky služebními prostředky za nepřípustné. Spolková země Rheinland-Pfalz se odvolala.
* DVU e.V. 1971 založen jako spolek,
1987 konstituován jako strana,
1987-1991 „DVU - Liste D“
** odhadnuto, FREY udává vyšší číslo
„Deutsche Volksunion“ je centralisticky řízena dr. Gerhardem FREYEM76. Týdeníky „Deutsche National-Zeitung“ a „Deutsche Wochenzeitung/Deutscher Anzeiger“, které vydává, mohou být vzhledem k jeho vedoucímu postavení v Německé národní unii* chápány jako tisk strany a náleží k nákladově nejsilnějším pravicově extremistickým novinám v Německu. Základním obsahem jsou témata, která se tendenčně zabývají překonáním nacionálně socialistické minulosti. Podle tradičního pravicově extremistického agitačního vzoru je podněcován podvědomý odpor proti cizincům a židům a jsou hanobeni reprezentanti demokratického právního státu.
Články v DNZ a DWZ/DA zprostředkovávají zkreslenými zprávami dojem, že převážně cizinci jsou zodpovědní za kriminalitu v Německu78. Cizinci žijící v Německu jsou tak sugestivně hromadně snižováni na kriminálníky. Dalším stereotypem je podvědomá, cizincům nepřátelská formule o „konci němectví, a německého národa přičiněním přistěhovalců z ciziny“79.
Německá národní unie rozšiřuje podvědomý antisemitismus a získává tak spodinu pro vznik nových, případně příjem přetrvávajících antisemitistických předsudků. V pozadí této antižidovské kampaně je názor, že německému národu je zabráněno udělat konečnou čáru za nacionálně socialistickou minulostí a stát se rovnoprávným členem společenství národů. Příspěvky ve Freyových novinách používají subtilní agitační metodu - zatímco se chytají bezelstných denních politických témat, vplétají většinou skrytě mezi řádky zlehčující vyjádření. Tak byly např. uvedeny „Friedmanovy80 tirády nenávisti proti německému národu“, které jsou prý už dlouho nesnesitelné81 s tvrzením, že projevená přání předsedy „Cenrální rady Židů v Německu, Ignatzem Bubisem, jsou chápána renomovanými politiky obyčejně jako rozkaz82. Nebo je rozšiřováno, že „gigantické finanční náhrady Židům, židovským organizacím a státu Izrael, zatím hodně přes 100 miliard marek“, budí stále novou chtivost83. Cíleně se také naráží na stereotyp „peněz chtivých židů“84.
Relativizace holokaustu je pevná součást agitace. K ulehčení viny nacionálně socialistického režimu je holokaust srovnáván s jinými hromadnými vraždami v dějinách. Ve Freyových publikacích se tvrdí, že trvalé rozviřování více jak půl století starých historických zločinů, slouží pouze k tomu, aby se zeslabila rovnoprávnost Německa v rodině států85.
„Právě v naší době se názorový průmysl a oficiální politika předhání v úsilí vtlouci německému národu do hlavy, že nacionálně socialistické zločiny na židech by měly být ve svých dimenzích nesrovnatelné se všemi ostatními zločiny v historii. Proč by ale mělo být např. vyhlazení odhadem 90 milionů indiánů nebo otroctví černochů s tucty milionů obětí nebo hrůznosti anglického, francouzského atd. kolonializmu nebo vyvraždění snad sta milionů lidí za stalinizmu nebo 50 milionů za maoizmu nějakým způsobem neškodnou záležitostí? (DNZ č.6/1997, str.10)
„Od roku 1945 snáší svět víc vražd na národech, masových vražd, válek, občanských válek a šedivosti na všechny způsoby než dříve ve světových dějinách. Fixace na německé zločiny z druhé světové války a jejich násobení pomáhá vrahům, vyhnancům, imperialistům, kolonialistům a expanzionistům naší doby odvrátit pozornost od jejich zločinů.“ (DNZ č. 16/1997, str.4)
Čísla o počtu obětí holokaustu jsou zpochybňována. Často jsou takové představy spojovány s výčitkami vědomého falšování. Tím je nakonec - navzdory všem opačným ujišťováním - pronásledování židů dalekosáhle zpochybňováno.
Polemikou proti reprezentantům demokratického státu a demokratickým stranám mají být jejich názory zlehčovány a důvěra v řád hodnot základního zákona otřesena. Vyčítá se, že demokratičtí politikové setrvávají z mocenskopolitických důvodů na kolektivní vině Němců na hromadném ničení židů:
„Nepochopitelná je (…) lačnost etablovaných spolkových médií a politiků naložit německému národu dodatečně tuny kolektivní viny, kolektivní zodpovědnosti, kolektivního závazku atd. Mohlo by se kalkulovat, že národ s hadicí místo páteře je lépe ovladatelný a sužovatelný.“ (DNZ č. 6/1997, str.5)
Základ členstva Německé národní unie je v Nordrhein-Westfalen, Baden-Württemberg, Bayern, Niedersachsen a Hessen. V nových zemích jsou organizátorské struktury stále žalostné. Výročního projevu v pasovské hale Nibelungů 27. září se zúčastnilo kolem 2 500 osob.
Při volbách do hamburského parlamentu 21. září dosáhla Unie 4,9% hlasů (1993: 2,8%) a minula jen těsně přijetí do parlamentu. V současně konaných volbách do krajského shromáždění se jí podařil vstup do čtyř ze sedmi krajských parlamentů (13 místo dosud 2 mandátů). V městském shromáždění přístavních Brém disponuje navíc třemi mandáty. V reakci na výsledek hamburských voleb obnovila Unie svoji výzvu k jiným „pravicovým stranám ke kooperaci v „celonárodním zájmu“86.
„Nationaldemokratische Partei Deutschland“ (NPD) se pokládá za „jedinou stranu s nacionálním světovým názorem“ a kromě toho za „tvůrce nového pořádku“87. Člen spolkového předsednictva Per Lennart AAE slibuje „plné vítězství nad současným liberálně kapitalistickým vládnoucím systémem“. Je usilováno o novou historickou epochu s „národní převahou“88. Takový pořádek zahrnuje přílišné zdůrazňování kolektivu, který je neodvratně spojen se základním zákonem odporujícím znehodnocení jednotlivce. NPD chce proti „bonským stranám“, které prý usilují o „multikulturní a tím multikriminální společnost“ postavit „solidární národní společenství, mající společný původ, řeč a kulturu“89. V této souvislosti prohlásil člen spolkového představenstva Achim EZER:
„Nacionalismus je tím posledním východiskem pro všechny. Ti, kteří chtějí zničit Německo maastrichtem, budou mít proti sobě nově vytvořené národní společenství.“ („Deutsche Stimme, vydání 5/97, str.6)