Vláda v obecné rovině kladla důraz na prosazování tolerance a multikulturality ve všech sférách života společnosti, neboť v nich spatřovala účinnou "hráz" proti prosazování různých extremistických ideologií a xenofobních nálad ve společnosti. Vybudování účinných preventivních opatření a důsledný postup státních orgánů v epresi vůči pachatelům extremisticky motivovaných trestných činů patřily mezi základní priority vlády ČR.
Politickou vůli čelit fenoménu extremistických postojů oficiálně registrovaných občanských sdružení vláda ČR vyjádřila v usnesení č. 720 ze dne 14. července 1999 a dále usnesením č. 789 ze dne 28. července 1999.
Vláda poté, co 9. prosince 1998 zřídila Radu vlády pro lidská práva, schválila dne 17. února 1999 statut Rady a návrh na jmenování zástupců veřejnosti členy této Rady. Zajistila tak vznik reálné platformy, na níž se v roce 1999, v rámci jednotlivých odborných sekcí a pracovních skupin Rady, setkávali zástupci nevládních organizací a veřejnosti s delegovanými zástupci státní správy.
V této spojitosti je namístě zmínit činnost sekce proti projevům rasismu, která se zabývala zejména problematikou fašismu a neonacismu a zastánců těchto ideologií. Pozornost věnovala i činnosti SPR-RSČ se zaměřením na periodikum "Republika".107 V sekci probíhala rovněž diskuse o příčinách emigrace Romů a o sociálních problémech romské komunity.
Koncepční prací ve vztahu k národnostním menšinám, žijícím na území ČR, se zabývala Rada vlády pro národnosti. Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity se spolupodílela na hledání koncepčních řešení situace romského etnika a zabývala se aktuálními problémy, včetně exodu Romů.
V roce 1999 vláda kladla značný důraz na přípravu celostátní kampaně proti rasismu s názvem Projekt Tolerance, která byla zahájena dne 2. prosince 1999 a bude ukončena k 30. červnu 2000.108 Jejím smyslem je veřejně upozornit na škodlivost, nepřípustnost a negativnost rasistických a xenofobních projevů. Projekt Tolerance probíhá ve třech rovinách (informační, reklamní, vzdělávací a školící), které mají přispět ke zvýšení tolerance ve společnosti a tím i odmítavému postoji obyvatelstva k rasistickým projevům obecně.
Vláda se v roce 1999 několikrát zabývala problematikou romské komunity. Přijala několik usnesení a vzala na vědomí zprávy Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity, a to:
Vláda ČR věnovala zvláštní pozornost kauze stavbě zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem - Neštěmicích, která byla téměř po celý rok 1999 v centru pozornosti českých i zahraničních médií a negativním způsobem prezentovala Českou republiku na mezinárodním fóru. Vláda přijala v této souvislosti několik usnesení. Na její zásah byla dne 24. listopadu 1999 zeď rozebrána.109
Z dalších aktivit vlády ČR, které navrhly či vyústily v legislativní změny lze např. zmínit:
Vláda kladla důraz nejen na vzdělávací proces v základním a středním školství, ale i na školení policistů, státních zástupců a soudců. Úspěšnost všech přijímaných opatření je mimo jiné závislá i na utváření obecně tolerantního klimatu ve společnosti a na naplňování důsledného postupu všech orgánů státní správy vůči tomuto nežádoucímu fenoménu. Kriminalita s extremistickým podtextem je trvale zařazena mezi bezpečnostní rizika.
Za nejdůležitější aktivity Ministerstva vnitra lze považovat uspořádání mezinárodního sympozia "Role policejních složek při potírání rasismu a xenofobie", postup Ministerstva vnitra vůči registrovaným organizacím Národní aliance a Vlastenecká fronta podle § 12 odst. 3 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů a snahy o zabezpečení zvýšené informovanosti veřejnosti o nebezpečí a formách projevů extremistického jednání a o možnostech spolupráce veřejnosti s Policií ČR v této oblasti.111
Pod záštitou náměstka ministra vnitra pro veřejný pořádek a bezpečnost byla 25. února 1999 ustavena meziresortní pracovní skupina, v níž byli zastoupeni jak reprezentanti Romů, tak pracovníci Ministerstva vnitra a Policie ČR. V rámci skupiny byly projednávány aktuální problémy vztahující se k bezpečnosti příslušníků romské komunity. Na řešení romské problematiky se po celý rok 1999 aktivně spolupodílel romský poradce ministra vnitra pro národnostní menšiny. Byl mediátorem ve sporných případech, k jejichž řešení přispíval.
V roce 1999 Ministerstvo vnitra pokračovalo v poskytování pomoci romským uchazečům o práci v Policii ČR, aby byli s to splnit předepsané požadavky. Byl vypracován pilotní projekt měsíčního přípravného kurzu pro občany národnostních menšin k přijetí do služebního poměru příslušníka Policie ČR. Cílem projektu je realizace vzdělávacího kurzu, který napomůže uchazečům vytvořit předpoklady pro úspěšné vykonání přijímacího řízení k Policii ČR. V průběhu kurzu bude kladen důraz především na fyzickou a psychickou přípravu. Absolventi kurzu, kteří budou přijati do služebního poměru, budou dále studovat na Střední policejní škole Ministerstva vnitra v Brně formou studia navazujícího na jejich nejvyšší dosažené vzdělání:
V roce 1999 se Ministerstvo vnitra rovněž zabývalo analýzou vzdělávacích potřeb Policie ČR. Tato analýza potvrdila potřebu dalšího prohlubování výchovy k lidským právům v rámci odborné přípravy policistů a dalších orgánů činných v trestním řízení. To vedlo k návrhu na vytvoření profesního "Střediska pro výchovu k lidským právům MV" při Střední policejní škole MV v Praze.113
V rámci Ministerstva vnitra a Policie ČR byly přijaty nové interní akty řízení zabezpečující opatření k eliminaci extremistických postojů. Byl zrušen Rozkaz ministra vnitra č. 39 ze dne 13. 6. 1995. Nahradil jej Pokyn ministra vnitra č. 33 ze dne 30. dubna 1999 ke zvýšení postihu a prevence trestných činů a přestupků s rasistickým či jiným extremistickým podtextem. Byl zrušen Závazný pokyn policejního prezidenta č. 16/1995 a byl nahrazen Závazným pokynem policejního prezidenta č. 70 ze dne 23. června 1999, kterým se upravuje činnost příslušníků Policie České republiky na úseku boje proti extremistické kriminalitě. V rámci Úřadu vyšetřování pro ČR byl zrušen pokyn ředitele úřadu č. 2 ze dne 23. 5. 1995, který nahradil Pokyn ředitele úřadu č. 1 ze dne 1. června 1999, kterým se stanoví organizace vyšetřování rasově motivované trestné činnosti. Uvedené nové interní akty řízení jsou navzájem provázané, všestranně zabezpečují činnost příslušníků Policie ČR na úseku extremismu a postih kriminality s extremistickým podtextem.
V roce 1999 patřila k významným legislativním aktivitám příprava návrhu zákona o spolcích a o změně některých dalších zákonů (zákon o spolcích). Vláda schválila usnesením č. 71 ze dne 17. ledna 2000 návrh zákona o spolcích a o změně některých dalších zákonů, jímž se kromě jiného ruší starý zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, a předložila jej k projednání Poslanecké sněmovně. Navrhovaná právní úprava, týkající se zrušení spolků rozhodnutím Ministerstva vnitra bez předchozí výzvy, sledovala uplatnění účinnějšího postupu vůči spolkům, které by vyvíjely činnost směřující k popírání a omezování lidských práv s ohledem na možné závažné důsledky takové činnosti. Zrušení spolku bylo proto ze zákona spojeno s pozastavením jeho činnosti s tím, že o opravném prostředku měl rozhodovat nezávislý soud. Vládní návrh zákona o spolcích zamítla dne 18. května 2000 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ve druhém čtení.
Další významnou aktivitou, na níž se Ministerstvo vnitra spolupodílelo byla příprava věcného záměru zákona o ochraně práv národnostních menšin a o změně souvisejících předpisů.
Mezinárodního sympozia se spolu s britskými lektory zúčastnili zástupci 19 zemí z Evropy a zámoří.115 Z české strany byli přítomni pracovníci Policejního prezidia, Úřadu vyšetřování pro ČR, Bezpečnostní informační služby, pracovníci kriminální služby Policie ČR, zabývající se problematikou extremismu na úrovni krajů či okresů, a pracovníci Ministerstva vnitra.
Sympozium bylo prvním setkáním odborníků zabývajících se problematikou extremismu na úzce profesní platformě zpravodajské a policejní, které položilo základy pro vznik mezinárodního diskusního fóra na úrovni bezpečnostních složek. Splnilo svůj záměr seznámit zahraniční účastníky se situací v České republice v oblasti extremismu tak, jak ji vidí sami policisté na straně jedné, a zároveň umožnit českým policistům konfrontaci sebe samých se zahraničními specialisty na straně druhé.
Účastníci sympozia shodně konstatovali, že projevy extremismu v ČR jsou obdobné jako v jiných evropských státech a nevymykají se z celoevropského průměru. Shodli se na obecnosti problému a nutnosti věnovat pozornost extremismu jako celku (jak pravicovému, tak levicovému), jeho projevům a ideologiím, z nichž vychází. Zdůraznili, že extremismus představuje ve všech svých podobách velmi závažný fenomén, který ohrožuje bezpečnost všech demokratických zemí bez rozdílu a jako takový si vyžaduje pravidelnou výměnu vzájemných zkušeností bezpečnostních složek v nadnárodním měřítku. V diskusích došlo k výměně informací o konkrétních krocích, které musí policie učinit, aby byl její postup proti extremistickým jednáním účinný. V tomto směru byla pozornost zaměřena na zdokonalení stylu policejní práce a potřebě chápat tuto práci jako službu.
Význam sympozia tkvěl nejen v tom, že poskytlo českým účastníkům informace o situaci v jiných evropských zemích a zámoří tak, aby mohli srovnávat české reálie se zahraničními, ale i v tom, že mohli konfrontovat zahraniční styl a taktiku policejní práce při předcházení a potírání kriminality s extremistickým podtextem s vlastními postupy. V tomto směru sympozium přineslo řadu podnětů, které se mohou stát impulsem na cestě ke zlepšení policejní práce na úseku extremismu v České republice.116 Přednášky a příspěvky, které zazněly v průběhu mezinárodního sympozia, budou zpřístupněny zahraniční i české odborné veřejnosti vydáním sborníku v české a anglické verzi. Jednání mezinárodního sympozia vyústila v jednomyslné přijetí Závěrečného komuniké (tzv. Štiřínské iniciativy),117 v němž účastníci navrhli, aby:
Účastníci sympozia se zavázali seznámit vlády svých zemí s touto iniciativou a Ministerstvo vnitra ČR se zavázalo převzít roli koordinačního střediska do doby, než bude dohodnuta další pořadatelská země. Ministr vnitra v této souvislosti v listopadu roku 1999 oslovil ministra vnitra Slovenské republiky a nabídl mu, aby se jeho země ujala uspořádání obdobné akce v roce 2000 v souladu se Závěrečným komuniké.118
Usnesením č. 720/1999 vláda definovala potřebu zabývat se občanskými sdruženími oficiálně registrovanými u Ministerstva vnitra, u nichž lze z různých důvodů předpokládat, že jejich skutečné zaměření či cíle nebo činnost nemusí být vždy plně v souladu s demokratickými principy. Ve spojitosti s tím se ukázalo potřebným podchycovat ty subjekty, které přinášejí extrémní postoje či řešení, byť např. výhradně ve svých interních materiálech či v interních projevech.119
Usnesení vlády č. 789/1999 vedlo k důkladné analýze veřejně přístupných poznatků o občanských sdružení, u nichž existovalo podezření, že směřují k potlačení práv a svobod občanů. V bodě 2b) usnesení vláda uložila ministru vnitra, aby "přijal do 30. září 1999 opatření vedoucí k rozpuštění těch občanských sdružení, která vyvíjejí činnost směřující k omezování nebo popírání osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo rozněcují nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, a v případě, že Ministerstvo vnitra dojde k závěru, že taková sdružení v České republice nepůsobí, podal o tom do 31. října 1999 informaci vládě." Informaci o opatřeních proti hnutím směřujícím k potlačení práv a svobod občanů vzala vláda na vědomí usnesením č. 1154 ze dne 1. listopadu 1999.
V souvislosti se zabezpečením citovaných usnesení, jež jsou vzájemně věcně provázána, vyhodnotila Bezpečnostní informační služba, na základě zpravodajských poznatků, tři občanská sdružení, a to Vlasteneckou frontu, Národní alianci a Národní front castistů. Ideová východiska ovlivňující činnost těchto subjektů byla dokumentována ukázkami z jejich programových materiálů, periodik apod Byly posouzeny interní tiskoviny Vlastenecké fronty (Obrana národa, Hlas národní mládeže - tiskovina místní organizace a jí šířené letáky) a aktuální program Vlastenecké fronty; časopis Národní aliance "Vlajka" - Časopis novodobého národovectví a též veřejné vystoupení jejích představitelů dne 28. října 1999 a tiskoviny Národního frontu castistů (Národní boj a letáky).
Vyvíjení nedovolené činnosti bylo v případě Vlastenecké fronty shledáno v souvislosti s některými body jejího aktuálního programu "Akční program Vlastenecké fronty", přístupného na Internetu. Uvedený akční program byl posouzen z hlediska jeho souladu s ústavním rámcem základních práv a svobod.120 V této souvislosti bylo zjištěno, že legitimní rámec diskuse překračuje záměr Vlastenecké fronty vyjádřený v části 1 akčního programu - Vnitřní politika, který sledoval uzákonění povinnosti každého občana ČR přihlásit se ke své skutečné národnosti. Z myšlenky národnostního členění občanů ČR vycházela celková koncepce akčního programu, postavená na preferování českého národa, kterým se podle kontextu nepochybně rozuměli pouze občané české národnosti, vůči občanům jiné národnosti. Diskriminaci občanů jiné národnosti v akčním programu Vlastenecké fronty též výslovně dokumentovala jeho část 4. - Bytová politika s podtitulkem "Upřednostňování českých rodin!". Ve smyslu čl. 1 bodu 1 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 95/1974 Sb.) bylo nezbytné takovéto rozlišování, založené na národnostním nebo etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je omezení uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní nebo v kterékoliv jiné oblasti veřejného života, považovat za rasovou diskriminaci. Jako projev rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti bylo shledáno též prohlášení Vlastenecké fronty, podle něhož manželství uzavřená s neevropskými přistěhovalci a rasově smíšená manželství byla pejorativně označována za "degradaci manželství" (část 4. akčního programu - Rodina).
Vzhledem k tomu, že záměry Vlastenecké fronty proklamované ve výše uvedených bodech akčního programu byly shledány v rozporu s ust. §4 písm. a) a b) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, uplatnilo Ministerstvo vnitra postup podle §12 odst. 3 písm. c) citovaného zákona a vyzvalo Vlasteneckou frontu, aby od uvedené činnosti upustila a o přijatých opatřeních informovala do jednoho měsíce od doručení výzvy. Na základě této výzvy Vlastenecká fronta předložila Ministerstvu vnitra dopisem ze dne 29. 11. 1999 upravený akční program. Ministerstvo vnitra jej vzalo na vědomí s tím, že za tohoto stavu nejsou dány důvody pro uplatnění dalšího postupu ve smyslu §12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
V případě Národní aliance byl vyhodnocen její postoj k otázce holocaustu, šířený jak jejím časopisem "Vlajka" - Časopis novodobého národovectví, tak ve veřejných vystoupeních hlavního představitele sdružení, Vladimíra Skoupého.121 (Viz kapitola třetí a kapitola čtvrtá) Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že v uvedeném postoji lze spatřovat otevřené popírání holocaustu, který je nepochybně všeobecně vnímán jako vyhlazování Židů nacisty. Toto jednání posoudilo ve vazbě na ustanovení zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, konkrétně pak na ustanovení § 4 písm. a) citovaného zákona, které hovoří o nedovolených sdruženích. Uvedená činnost Národní aliance zařadila toto sdružení pod sdružení nedovolená. Národní aliance byla proto přípisem Ministerstva vnitra ze dne 2. listopadu 1999 též vyzvána, aby upustila od specifikované nedovolené činnosti. Národní aliance reagovala na přípis Ministerstva vnitra vyjádřením ze dne 23. 11.1999, z něhož vyplývalo, že na základě rozhodnutí zemského vedení Národní aliance se zastavuje vydávání časopisu "Vlajka" - Časopis novodobého národovectví a členové tohoto sdružení se napříště při veřejném vystupování za sdružení vyvarují nevhodných výroků v otázce holocaustu a jiných podobných nevhodných výroků. Na základě tohoto vyjádření učinilo Ministerstvo vnitra závěr, že vydání rozhodnutí o rozpuštění Národní aliance není opodstatněné. Vzhledem však k tomu, že zemský vedoucí Vladimír Skoupý svým následným jednáním, kdy byl v únoru 2000 zadržen Policií ČR a obviněn z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů, prezentoval dle názoru Ministerstva vnitra ideová východiska Národní aliance, jež jsou v rozporu s Ústavou ČR a platnými zákony, rozhodlo Ministerstvo vnitra dne 31. března 2000 o rozpuštění Národní aliance.
V případě občanského sdružení Národní front castistů mělo Ministerstvo vnitra k dispozici pouze tiskoviny (Národní boj) a letáky vydávané tímto sdružením v letech 1994-1996, což nepochybně souvisí s tím, že vedoucí představitelé sdružení jsou momentálně ve výkonu trestu pro násilnou trestnou činnost. S ohledem na neaktuálnost dostupných podkladů nebylo v případě tohoto občanského sdružení předmětné uplatnění postupu podle §12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb.
V prosinci 1999 se Ministerstvo vnitra zabývalo oznámením Strany československých komunistů o změně stanov, spočívající mimo jiné ve změně jejího názvu na název Komunistická strana Československa. Vzhledem k nové úpravě stanov, zmiňující, v souvislosti s programovými cíli strany, marxisticko - leninskou teorii, byla strana vyzvána k podání vysvětlení jejich záměrů, zejména v kontextu se zákonem č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Poté, co strana provedla zásadní úpravu svých programových cílů, kterou bylo třeba považovat za dostatečnou z hlediska zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo vnitra dne 16. února 2000 změnu stanov strany zaregistrovalo.122
Obecně lze konstatovat, že přítomnost médií je prvořadá pro většinu extremistických skupin. Vyvolávají střety, potyčky a "pseudoakce", které jim skýtají v konečném efektu možnost prostřednictvím sdělovacích prostředků informovat o své existenci veřejnost a případně i získávat, zejména mezi mládeží, nové stoupence. Často právě touto cestou se takto zaměřené skupiny a jednotlivci "zviditelňují" a demonstrují své názory nejširší veřejnosti. Často dochází proto k situaci, kdy média, nezávisle na sobě, ve snaze informovat veřejnost, publikují množství negativních informací, a tak nechtěně extremistické jevy popularizují.
Celostátní zpravodajské relace vysíláním záznamů z událostí zpravodajsky přitažlivých, mezi něž extremistické aktivity bezesporu patří, tak mnohdy akcentují lokální záležitost, která by bez publicity, vytvořené televizí, zcela "zapadla". Televizní zpravodajství ve snaze informovat diváky přináší také mnohokrát opakované obrazové informace o veřejných vystoupeních extremistů bez hlubšího komentáře a rozboru, které později vysílá i jako ilustrační záběry ke čtenému zpravodajství. Tím je zmíněným osobám i skupinám a jejich názorům nechtěně poskytnuta mnohonásobná publicita, následně akcentovaná zvýšeným zájmem rozhlasových stanic a tištěných periodik. Jako příklad lze uvést osobu zemského vedoucího Národní aliance, Vladimíra Skoupého. Tento, před rokem ještě neznámý mladík, který se rozhodl získat hlasy pro založení politické strany, založil v roce 1999 svůj vzestup právě na mediální popularitě.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ministerstvo vnitra vypracovalo v roce 1999 projekt, který přispěje ke zvýšené informovanosti občanů.
Ministerstvo vnitra také poskytovalo sdělovacím prostředkům objektivní informace o úspěšných projektech a aktivitách zaměřených na romskou komunitu. V průběhu roku 1999 se tak podařilo navázat spolupráci s některými periodiky, která pravidelně informovala o těchto akcích, čímž přispívala k odbourávání předsudků a xenofobie.
Ministerstvo vnitra nese gesci za funkci sekretariátu Republikového výboru pro prevenci kriminality, odpovídá za koncepční, iniciativní a metodickou činnost při vytváření preventivních programů na místní úrovni. Stěžejní aktivitou omezující páchání trestné činnosti je realizace tzv. Komplexního součinnostního programu prevence kriminality na místní úrovni (dále "Komplexní program"), v němž je sdruženo 66 měst. V rámci "Komplexního programu" jsou priorizovány dílčí projekty zaměřené na eliminaci trestné činnosti motivované rasisticky či jinak xenofobně, anebo páchané příznivci extremistických skupin a na informování veřejnosti o nebezpečnosti extremistických uskupení. Tyto projekty jsou zaměřeny na zlepšení interetnických vztahů, na zlepšení nepříznivé sociální situace některých romských komunit a na pozitivní emancipaci jednotlivých Romů. V roce 1999 bylo podpořeno 74 projektů částkou 6 473 000 Kč.
Součástí preventivní činnosti je včasné podchycení extremistických tendencí u dětí a mládeže, odklon od těchto tendencí, případně včasná náprava. V této souvislosti byl v rámci meziresortního přístupu k prevenci kriminality realizován nový projekt "Centrum včasné intervence".124
Na základě vyhodnocení kvality a smysluplnosti projektů podporujících romskou komunitu byla zpracována "Metodika realizace projektů podporujících deprivované romské komunity a vytváření pozitivních interetnických vztahů v rámci Komplexního programu", která obsahuje doporučení budoucím realizátorům tohoto typu projektů. Metodika vychází z předpokladu, že překonání předsudků, omezení xenofobie, tolerance a trpělivost na straně majority a emancipace, vzdělání, nalezení svého místa ve společnosti na straně Romů povedou k omezení páchání rasisticky motivovaných trestných činů a k bezkonfliktnějšímu společnému soužití.
Zřízením specializovaného pracoviště v rámci Policejního prezidia (r. 1995) a zavedením specializace na úrovni krajů a okresů (r. 1996) byly sice položeny základy pro boj Policie ČR s extremismem, ale nebyly zabezpečeny interním aktem, širokospektrálně postihujícím a systémově řešícím provázanost problematiky v rámci práce Policie ČR jako celku. Bylo to odrazem malých zkušeností s uvedenou problematikou, která byla v podmínkách České republiky nová.
V roce 1999 byla vydáním Závazného pokynu policejního prezidenta č. 70 (ze dne 23. června 1999) v rámci Policie ČR všestranně, systémově zabezpečena práce na problematice "extremismu" s důrazem na provázanost činnosti jednotlivých složek Policie ČR, stanovení povinností policejních specialistů apod. Jeho základní filozofií je, že bojem proti extremismu se musejí zabývat policisté již na nejnižších článcích výkonu policejní služby, včetně policistů pořádkové policie. Musejí při tom spolupracovat se specialisty pracovišť kriminální policie na jednotlivých stupních řízení, aby byl zajištěn tok informací, který je obzvláště důležitý pro úspěšnou dokumentaci těchto forem trestné činnosti.
V roce 1999 přetrvávaly v personálním zajištění problematiky extremismu některé nedostatky, konstatované již v roce 1998.
Systematizovaná pracovní místa určená pro specialisty na problematiku extremismu byla v roce 1999 plně obsazena. Specialisté však byli pověřováni v různé míře, v souladu s rozhodnutími příslušných funkcionářů služby kriminální policie, jinými úkoly. Podíleli se na objasňování trestné činnosti mládeže, toxikománie, pátrání, majetkové či násilné trestné činnosti, byli rovněž členy různých pracovních skupin a specializovaných týmů. I nadále docházelo k fluktuaci pracovníků zařazených na tuto problematiku. V roce 1999 byla zaznamenána značná fluktuace pracovníků zařazených na problematiku extremismu např. ve Východočeském kraji. Ke změně služebního zařazení došlo u pracovníků zařazených na tuto problematiku v 5 okresech z celkového počtu 11 okresů (v roce 1998 došlo k uvedené změně v 7 okresech). Na druhé straně, např. v Jihočeském kraji, bylo personální zabezpečení problematiky extremismu stabilizované. Nikdo ze specialistů nebyl dlouhodobě pověřen jinými úkoly.
Výše uvedené skutečnosti se promítaly do výsledků práce specialistů. Rozdílnost pracovních výsledků odrážela nejen různou osobní aktivitu policistů, ale i prostor, vytvářený pro jejich činnost vedoucími služebními funkcionáři, kteří, v některých případech, i v roce 1999 činnost na problematice extremismu podceňovali.125 V roce 1999 se nepodařilo v rámci Policie ČR zvýšit společenskou prestiž specializace "extremismus", což bylo, mimo jiné, příčinou odchodu některých pracovníků. Za situace, kdy předpokládaná doba zapracování pracovníka na potřebnou specializovanou úroveň činí přibližně dva roky, jde bezesporu o nežádoucí jev, který je zapotřebí v budoucnu eliminovat.126 Ministerstvo vnitra proto přijme další organizační opatření, která povedou ke zlepšení stávající situace.
Příprava příslušníků Policie ČR na středních policejních školách MV a Policejní akademii ČR je chápána jako součást soustavné výchovné a vzdělávací činnosti. Obsahuje tudíž aktivity, které jsou zaměřeny na ochranu lidských práv a práci policistů s minoritními komunitami, nevyjímaje problematiku komunikace a jednání.
V roce 1999 byly uskutečněny odborné semináře a metodická zaměstnání v gesci středních policejních škol a Policejní akademie ČR, určené pro žáky a studenty škol, učitele a policisty z výkonu služby.127 Jednalo se o nejrůznější typy aktivit jako např.:
Stejně jako v roce 1998, byl i v roce 1999 kladen zvýšený důraz na výchovu mladých policistů. Problematika extremismu je na středních policejních školách zařazena do osnov předmětů základní odborné přípravy příslušníků Policie ČR, čtyřletého maturitního studia i nástavbového studia. Jedná se zejména o předměty Právo, Psychologie a Policejní deontologie a odborné předměty podle druhu policejní služby (služby pořádková a kriminální, operativně pátrací činnost). V maturitním čtyřletém studiu a v nástavbovém studiu je problematika extremismu zařazena i do všeobecně vzdělávacích předmětů (společenské vědy, dějepis, zeměpis, biologie).
V průběhu roku 1999, v souladu s požadavky současné policejní praxe, byly do výuky aktuálně zařazovány výklad nově přijatých legislativních norem, publikované informace a další materiály. Jednalo se např. o nové interní akty řízení policejního prezidia ČR, články publikované v odborných sbornících a časopisech (Kriminalistický sborník, Kriminalistika, Policista), periodik vydávaných Ministerstvem vnitra. Výuka byla dále obohacována poznatky získanými učiteli na seminářích pořádaných Ministerstvem vnitra či jinými, mimorezortními institucemi. Na některých středních policejních školách využívali učitelé při výuce i audiovizuální materiály. V roce 1999 byl pro potřeby výuky policistů vyroben vlastní videoprogram "Rasismus včera a dnes" a dále byl do výuky zařazen např. videoprogram "Sekty a extremismus". Základním kompendiem k problematice extremismu zůstávala i v roce 1999 příručka "Extremismus", a to jak pro studenty policejních škol, tak pro policisty specializující se na tuto problematiku.128
V roce 1999, v souladu s plánem kontrolní a metodické činnosti oddělení vzdělávání odboru personální práce a vzdělávání, provedena kontrola na všech středních policejních školách. Zaměřila se, mimo jiné, na dodržování stanovených osnov studia a využívání učebních textů. Nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky.129
Vzdělávání policistů a vyšetřovatelů bylo dále zajišťováno útvary Policie ČR a úřady vyšetřování formou přednášek a odborných seminářů. Těchto aktivit se společně zúčastňovali vyšetřovatelé, specialisté kriminální policie a státní zástupci. Odborné semináře bezesporu přispěly k odstranění problémů s právní kvalifikací, rozsahem a způsobem dokazování rasově motivovaných trestných činů, které se objevovaly ještě počátkem roku 1998. Zároveň průběžně seznamovaly účastníky s novými trendy v oblasti extremismu. Ministerstvo vnitra připravuje překlad Bezpečnostní zprávy za rok 1999 Spolkového úřadu na ochranu ústavy, která bude poté, jako studijní materiál, distribuována policejním specialistům.
V roce 1999 bylo obviněno celkem 345 policistů Policie ČR ze spáchání alespoň jednoho trestného činu, přičemž se tito policisté dopustili souhrnně 438 trestných činů.130 Z tohoto celkového počtu policistů - pachatelů byli dva policisté obviněni ze spáchání trestných činů spadajících do kategorie rasově motivované trestné činnosti.
Na podkladě šetření pracovníků Inspekce ministra vnitra, výslechů zúčastněných osob a dalších zjištěných poznatků bylo dne 17. března 1999 sděleno obvinění T. B., nar. 1973. Dne 13. 2. 1999 v době kolem 00.45 hodin, tj. v době svého služebního volna, v restauraci RÁJ v Ostrově (okr. Karlovy Vary) v přítomnosti hostů zmíněné restaurace hrubě verbálně napadl skupinu pěti zde přítomných Romů slovy: "Cikánský špíny- vyhynete. Černý do plynu. Černý špíny, černý tlamy, černý huby. Černý vypadněte odsud, tady nemáte co dělat." Policista byl vyšetřovatelem Krajského úřadu vyšetřování Plzeň obviněn z trestných činů hanobení národa, rasy a přesvědčení dle § 198 odst. 1 a výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zákona. Dne 23. 9. 1999 byla podána obžaloba.
Závažnost toho případu podtrhuje obzvláště okolnost, že policista T. B. byl již 6. května 1998 stíhán jako obviněný z trestného činu podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů dle § 260 odst. 1 trestního zákona, neboť dne 25. ledna 1998, v odpoledních hodinách, v době svého služebního volna, procházel městem Ostrov (okr. Karlovy Vary, tedy místy veřejnými, kdy měl na levém rukávu svého civilního oděvu navléknutou pásku s černým hákovým křížem v bílém poli. Tímto svým jednáním policista veřejně propagoval fašismus, tedy hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů. Na základě sdělení obvinění byl dne 7. 5. 1998 zproštěn výkonu služby. Dne 4. listopadu 1998 byl T. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců podmíněně se zkušební dobou na jeden rok. Rozsudek nabyl právní moci 16. 12. 1998. Vzhledem k tomu, že policista vykonával službu v Praze a vedoucí útvaru obdržel trestní příkaz až dva měsíce po odsouzení, byl T.B. propuštěn až 18. března 1999, tj. jeden den po sdělení obvinění z dalších dvou trestných činů.
K druhému případu došlo v Severomoravském kraji. Na podkladě dosud zjištěných skutečností bylo dne 5. září 1999 sděleno obvinění policistovi L. K.. nar. 1976, neboť dne 4. září 1999 v době kolem 23.00 hod. V Novém Jičíně, v kavárně "U Knihotoče" na Masarykově náměstí, požadoval od přítomných hostů do skleněné dózy finanční příspěvek na sbírku potřebnou, dle jeho vyjádření, k "vyvraždění cikánů". Když byl dvěma hosty upozorněn na nevhodnost svého chování, vložil do skleněné dózy 200 Kč jako počáteční vklad k určenému účelu. Poté když byl hosty opětovně upozorněn na nevhodnost svého chování a požádán, aby je neobtěžoval, slovně vulgárně hosty napadl, jednoho z nich udeřil rukou do obličeje, shodil sklenici ze stolu a podruhé udeřil poškozeného hosta do tváře. V dalším jednání pak bylo obviněnému tímto hostem zabráněno.
Jmenovaný je vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování v Novém Jičíně stíhán jako obviněný z trestných činů podněcování k národnostní a rasové nenávisti dle § 198a odst. 1 tr. zákona a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona.
V roce 1999 bylo za trestné činy motivované rasovou nesnášenlivostí soudy pravomocně odsouzeno 166 osob (v roce 1998 138 osob), což představuje 0,2 % z celkového počtu 62 595 pravomocně odsouzených. Z celkového počtu odsouzených bylo 56 mladistvých (tj. 33,7 %) a 13 pachatelů bylo soudem označeno jako recidivisté.
Nejvíce osob (58) bylo odsouzeno pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle § 260 nebo § 261 tr. zák., 33 pachatelů bylo odsouzeno za trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 196 tr. zák., 31 osob pro trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení podle § 198, resp. § 198a tr. zák., 13 osob pro rasově motivovaný trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák. a 11 osob pro rasově motivovaný trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 tr. zák. Pro trestný čin vraždy podle § 219/1, 2g) tr. zák. byly odsouzeny tři osoby. Za tento čin jim byly uloženy tresty v rozmezí 6 let a 6 měsíců až 8 let a 3 měsíců odnětí svobody nepodmíněně.
Nejvyšší počet osob odsouzených za tyto trestné činy byl zaznamenán v Severomoravském (56) a Jihomoravském kraji (48).
Ve většině případů, 134 osobám, byly uloženy tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem (61,4 %). Nepodmíněné tresty odnětí svobody byly uloženy 16 odsouzeným (9,6 %) a jiné tresty dalším 16 odsouzeným.
V platnosti stále zůstává pokyn ministra spravedlnosti předsedům soudů, aby v pravomocně skončených věcech této agendy přezkoumávali i zákonnost rozhodnutí a v odůvodněných případech podávali podněty ke stížnostem pro porušení zákona. Ministr spravedlnosti podal v roce 1999 dvě takovéto stížnosti, a to v neprospěch obviněných. Nejvyšší soud České republiky stížnostem ministra spravedlnosti vyhověl, zrušil původní usnesení a nařídil věc znovu projednat a rozhodnout.131
V roce 1999 stoupl oproti roku 1998 počet stíhaných a obžalovaných osob u většiny trestných činů z této oblasti (zatímco v letech 1994 až 1997 ukazatele stíhaných a žalovaných osob nepřetržitě narůstaly, a to někdy i dost výrazně, rok 1998 byl specifický tím, že u většiny sledovaných trestných činů, např. u trestných činů násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 196/2, 3 tr. zák., podněcování rasové a národnostní nenávisti podle § 198a tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257/2b) tr. zák. a podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle § 260 tr. zák. nastal naopak pokles).
V roce 1999 vzrostl počet stíhaných a žalovaných osob zejména u trestných činů podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle § 260 tr. zák., trestných činů násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 196/2, 3 tr. zák. a podněcování rasové a národnostní nenávisti podle § 198a tr. zák. Ze statistických údajů vyplývá zvlášť výrazný nárůst u trestných činů podle § 196/3 tr. zák. (sedminásobek počtu stíhaných osob oproti roku 1998) a § 260 tr. zák. (vzestup o 100 %). Úroveň ostatní trestné činnosti spáchané z rasových, národnostních nebo jiných nenávistných pohnutek v podstatě stagnovala, popř. nastal zcela nevýrazný pokles (u trestných činů podle § 198 tr. zák. a u trestného činu vraždy dle § 219/1, 2g) tr. zák., kde však může jít o výsledek spíše zcela nahodilých okolností - v roce 1998 se projevil trojnásobný vzestup počtu stíhaných a žalovaných osob, v roce 1999 pokles o jednu třetinu).
Trestné činy spáchané z národnostní, rasové nebo jiné nenávistné pohnutky se nadále vyskytovaly v různých regionech velmi nerovnoměrně.
Z hlediska skladby trestné činnosti stále převažovaly případy trestných činů spáchaných osobami z řad mladistvých nebo osob blízkých věku mladistvých, téměř výhradně z řad příslušníků či příznivců hnutí skinheads. Často se jednalo o recidivující pachatele. Verbální i fyzické útoky byly v převážné většině namířeny proti jejich vrstevníkům z řad Romů.
Státní zástupci při postihu uvedené formy kriminality nadále postupují podle pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce poř. č. 3/1995, jímž byly nižším státním zastupitelstvím uloženy některé zvláštní povinnosti ve vztahu k trestným činům spáchaným z národnostních, pohnutek. Kromě toho bývá téměř pravidlem, že státní zástupce se vedle výkonu soustavného dozoru nad přípravným řízením trestním účastní důležitých vyšetřovacích úkonů v závažných věcech. U většiny státních zastupitelství byly rovněž zřízeny sběrné spisy pro soustředění informací o výskytu rasově motivovaných trestných činů získaných ze situačních zpráv orgánů Policie ČR. Do sběrného spisu jsou zakládány i další informace, jako např. o setkání příslušníků extremistického hnutí, i když při nich nedošlo ke spáchání trestné činnosti.
Problémy při dokazování činí v některých případech nošení různých symbolů a nášivek, které nosí příznivci hnutí skinheads na svých oděvech, a to zejména tehdy, nejde-li o zjevné, obecně známé symboly fašismu, ale o nejrůznější znaky a nápisy v němčině či angličtině, k jejichž výkladu je třeba opatřit znalecký posudek. Přitom je navíc z hlediska subjektivní stránky často zjišťováno (zřejmě bez reálné možnosti dokázat opak), že nositelé těchto symbolů či nápisů nemají o jejich obsahu žádné znalosti. Prokázání naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 261 tr. zák. pak bývá zpravidla nesnadné.
Opatřování znaleckých posudků jako důkazu k prokázání rasového motivu trestné činnosti je nezřídka obtížné, neboť v obvodu působnosti některých krajských soudů není v seznamu znalců zapsán žádný znalec zabývající se touto problematikou. Využívá se tak nutně znalců z oborů historie, případně se zaměřením na moderní dějiny, nicméně znalecké posudky nejsou mnohdy úplné a je třeba je doplňovat. Výjimkou nejsou ani případy, že znalci mají problémy náležitě z odborného hlediska posoudit symboly a znaky hnutí, případně hnutí samotné, z toho hlediska, ke kterému hnutí konkrétní symboly a znaky náležejí, a co označené hnutí hlásá z hlediska náboženského, rasového či národnostního. Doplňování znaleckých posudků pak v některých případech prodlužuje přípravné řízení.
ČR | § 196/2 | § 196/3 | § 198 | § 198a) | § 219/2g) | § 221/2b) | ||||||
stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | |
1989 | 44 | 25 | ||||||||||
1990 | 14 | 1 | ||||||||||
1991 | 6 | 4 | 0 | 0 | ||||||||
1992 | 1 | 1 | 1 | 0 | 3 | 2 | ||||||
1993 | 15 | 9 | 8 | 4 | 1 | 0 | ||||||
1994 | 40 | 36 | 13 | 12 | 3 | 3 | ||||||
1995 | 177 | 162 | 18 | 17 | 112 | 108 | 28 | 22 | 0 | 0 | 13 | 12 |
1996 | 210 | 179 | 18 | 17 | 74 | 66 | 30 | 29 | 1 | 1 | 90 | 82 |
1997 | 150 | 119 | 29 | 19 | 107 | 103 | 25 | 20 | 0 | 0 | 56 | 55 |
1998 | 126 | 111 | 3 | 0 | 124 | 90 | 7 | 6 | 3 | 2 | 40 | 36 |
1999 | 139 | 123 | 24 | 24 | 103 | 91 | 12 | 11 | 2 | 2 | 42 | 42 |
ČR | § 222/2b) | § 235/2f) | § 257/2b) | § 260 | § 261 | |||||
stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | stíháno | obžal. | |
1989 | 6 | 4 | 33 | 30 | ||||||
1990 | 3 | 1 | 7 | 2 | ||||||
1991 | 1 | 0 | 3 | 1 | ||||||
1992 | 0 | 0 | 2 | 0 | 14 | 12 | ||||
1993 | 3 | 1 | 8 | 5 | 11 | 6 | ||||
1994 | 13 | 12 | 34 | 32 | 13 | 13 | ||||
1995 | 23 | 23 | 0 | 0 | 6 | 5 | 13 | 11 | 118 | 101 |
1996 | 42 | 41 | 1 | 1 | 27 | 25 | 30 | 27 | 93 | 84 |
1997 | 45 | 43 | 5 | 5 | 18 | 15 | 29 | 18 | 105 | 98 |
1998 | 28 | 28 | 6 | 6 | 16 | 16 | 27 | 15 | 155 | 129 |
1999 | 30 | 28 | 1 | 0 | 16 | 16 | 52 | 37 | 159 | 136 |
V roce 1999, při vyřizování peticí a občanských stížností (94 podání), nebyla předmětem ani jednoho z podání problematika rasismu, rasové diskriminace či xenofobie. K této problematice se rovněž nevztahoval ani jeden z telefonátů přijatých na Otevřené lince armády, která zahájila oficiální provoz v březnu 1999.
V rámci kontroly dodržování lidských práv v roce 1999 věnovaly kontrolní týmy zvýšenou pozornost problematice rasové diskriminace při kontrolách dodržování lidských práv u vybraných vojenských útvarů. Zvláštní pozornost byla v tomto směru zaměřena na vojenská zařízení vzdělávacího typu.132 V roce 1999 uskutečnilo oddělení kontroly lidských práv a hlavní inspektor kontrolu dodržování lidských práv u tří vojenských útvarů a u dvou vojenských zařízení vzdělávacího typu. U vojenského útvaru v Čáslavi, Strakonicích a u Vojenské střední školy v Brně a Vojenské akademie ve Vyškově na Moravě nebyly shledány problémy při dodržování rovnosti lidských práv. U vojenského útvaru v Hranicích na Moravě naznačili vojáci romské národnosti, že mají problémy se začleněním do vojenského kolektivu z důvodů nechutě ostatních vojáků je přijmout. Velitelé byli proto upozorněni, že se musí otázkou rasové diskriminace zabývat a osobním chováním dávat příklad v rovném přístupu ke všem vojákům.
V resortu Ministerstva obrany se prozatím problémy spjaté s rasismem, xenofobií či s extremismem obecně vyskytovaly sporadicky. Této problematice proto nebyly věnovány samostatné konkrétní programy nebo akce, ale byla začleněna do aktivit souvisejících s prevencí sociálně patologických jevů jako byly vzdělávací a osvětové akce.
Krátce po nástupu vojenské služby, obdrží vojáci základní poučení o rasismu a xenofobii. V rámci školení vojáků v základní službě v poddůstojnických školách jsou budoucí velitelé seznamováni s nebezpečím jednotlivých sociálně patologických jevů a s tím, jak reagovat na jejich konkrétní projevy. Oddělení sociální prevence a pomoci Hlavního personálního úřadu Ministerstva obrany zabezpečuje ve Vysoké vojenské škole ve Vyškově čtrnáctidenní kurzy prevence sociálně patologických jevů pro velitele na stupni četa, rota, letka a baterie. Otázky rasismu a xenofobie zde patří mezi hlavní témata. Vojáci z povolání jsou v rámci velitelské přípravy každoročně seznamováni s aktuálními problémy z této oblasti. Tématika prevence sociálně patologických jevů, tedy i prevence rasismu a xenofobie, je včleněna do Organizačně metodických pokynů pro vojenské školy na školní rok 1999/2000. Žáci a studenti středních a vysokých škol byli s těmito problémy seznamováni ve společenskovědních předmětech formou samostatných přednášek. Otázkám nacionalismu, antisemitismu, rasismu a xenofobie byla věnována značná pozornost při školeních vojáků z povolání odcházejících do zahraničních misí mezinárodních organizací.
Na úrovni Hlavního velitelství a teritoriálních velitelství Vojenské policie došlo v roce 1999 k prohloubení součinnosti se specializovanými pracovišti Policie ČR zabývajícími se problematikou extremismu. Tato spolupráce Vojenské policie a orgánů Policie ČR spočívala v prvé řadě v informační činnosti, vedoucí k včasnému zjištění a k prevenci těchto jednání.
V roce 1999 šetřila Vojenská policie 5 839 případů podezření ze spáchání trestného činu. Z tohoto počtu bylo řešeno 8 případů, u nichž skutkovou podstatu trestného činu lze hodnotit jako jednání s xenofobním nebo rasovým motivem.
Z uvedeného počtu 8 případů, šetřila Vojenská policie v 5 případech jednání pachatelů pro podezření ze spáchání trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů podle §§ 260 a 261 trestního zákona; 3 případy jednání příslušníků armády byly šetřeny pro podezření ze spáchání trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 trestního zákona.
Pachatelé se protiprávního jednání dopustili: v jednom případě rozšiřováním tiskovin propagujících fašismus, ve dvou případech nošením fašistické uniformy a znaků, ve třech případech fyzickým napadením osob romského nebo asijského původu a ve dvou případech verbálními projevy.
Podezřelými ze spáchání trestného činu bylo celkem 10 osob. Jednalo se o 7 vojáků v základní službě, dva poddůstojníky v další službě a jednoho vojáka z povolání v hodnosti praporčíka. S návrhem na zahájení trestního stíhání byly vyšetřovateli Policie ČR předány spisové materiály k 7 osobám.134 Jedna osoba byla předána k vyřízení velitelským orgánům, u dvou osob se podezření neprokázalo a šetření bylo proto ukončeno.
V roce 1999 se Vojenská policie, v součinnosti s Policií ČR, podílela na řešení dvou případů souvisejících s aktivitami extremistických skupin. Jednalo se o využívání opuštěných vojenských objektů skupinami civilní mládeže tohoto zaměření. V srpnu 1999 došlo k uspořádání koncertu Technoparty za účasti asi 5 000 osob v opuštěném vojenském objektu Buková Lhota (okr. Benešov) při němž vojenské správě nevznikla žádná škoda. V případě opakovaného využívání opuštěného objektu Jeneč u Slaného skupinou příznivců hnutí skinheads přijaly velitelské orgány v součinnosti s Policií ČR dne 4. prosince 1999 "zabraňovací" opatření. V útvarech a jednotkách Armády ČR nebyla v roce 1999 existence nebo činnost takovýchto skupin Vojenskou policií zjištěna.
Stejně jako v roce 1998 i v roce 1999 vyhlásilo Ministerstvo kultury výběrové řízení na projekty na podporu kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin žijících v České republice. Jejich předmětem mohly být umělecké aktivity, vzdělávací a výchovné aktivity v kulturních oborech, výzkum národní kultury a lidových tradic národnostní menšiny, dokumentace národnostní kultury, publikační činnost či multietnické kulturní akce. Do konkurzu bylo přihlášeno 111 projektů 77 občanských sdružení s požadavkem na téměř 30 mil. Kč. Oceněno bylo celkem 72 projektů a byly přiděleny dotace ve výši cca 8,9 mil. Kč. Mimo konkurz byly oceněny další dva významné projekty - "Dětský festival tolerance" a romský hudební festival "Khamoro 99". Z důvodu nedostatku finančních prostředků byla řadě projektů poskytnuta alespoň podpora morální, ať již formou záštity či certifikátu ministra kultury. Společenský význam mnoha akcí byl zvýšen i častou osobní účastí ministra (např. ukončení festivalu "Khamoro", patronát nad rozsáhlým projektem "Amare Roma - Naši Romové", včetně účinkování v prvním díle této encyklopedie). Ve vyhlašování zmíněných konkurzů bude Ministerstvo kultury pokračovat i nadále.
Jedním z nejvýznamnějších projektů, které si zaslouží podporu státu, je Muzeum Romské kultury v Brně. Dosud nebyla dokončena plánovaná rekonstrukce objektu pro toto muzeum, ale přesto vyvíjelo rozsáhlou činnost. Za pozornost stojí např. výstava "Hledání domova - Rodas amaro than", která byla instalována více než půl roku v Moravském zemském muzeu v Brně a setkala se s velmi příznivým ohlasem velkého počtu návštěvníků.135
V oblasti zaměstnanosti byl zákonem č. 167 ze dne 13. července 1999 novelizován zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti136, který v §1 "Právo na zaměstnání" stanoví rovné právo přístupu k zaměstnání. Zákaz diskriminace tak dostal podobu závazného ustanovení. Z pohledu prevence a postihu trestné činnosti s extremistickým zaměřením má tato novela význam zejména jako zákaz diskriminace příslušníků romské menšiny na trhu práce. Ve sledovaném období nebyla zaregistrována žádná stížnost v této oblasti.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se intenzivně věnuje prevenci sociálně patologických jevů u mládeže. Od roku 1999 participuje poskytováním metodické pomoci a supervize na projektu "Centrum včasné intervence" v Ostravě.137 Rovněž zajistilo stáže pro pracovníky projektu na specializovaných pracovištích.
V roce 1999 se ministerstvo účastnilo také tvorby programů sociálního výcviku, psychologického poradenství, léčby závislostí, výcviků a tréninků pro získání vhodné pracovní kvalifikace a také programů zaměřených na trestnou činnost s extremistickým podtextem.138 Během roku proběhlo několik jednání kurátorů pro mládež s probačními úředníky. Jejich závěrem je, že kurátor pro mládež a probační pracovník budou intenzivně spolupracovat v přípravném řízení a mohou společně dospět až k vypracování podkladů pro soud nebo státní zastupitelství, jejichž důsledkem může být uložení některé z alternativních sankcí. Společná činnost kurátorů pro mládež a probačních úředníků v trestním řízení proti mladistvým by měla přispět k motivování mladistvých pachatelů řešit a napravit následky své trestné činnosti zejména směrem k poškozeným a nejbližšímu sociálnímu okolí. Další rozvoj spolupráce kurátorů pro mládež a probačních úředníků bude společným programem i v roce 2000.
Příkazem ministra školství č. 20/1999 byla zřízena Poradní skupina ministra pro národnostní školství. V pracovní skupině jsou zástupci menšin žijících v ČR, zástupci státní správy a zástupci iniciativ - Sdružení obcí s azylovými zařízeními.
V připravovaném novém školském zákoně budou specifické požadavky národnostních menšin zohledněny zejména garantováním rovného přístupu ke vzdělání bez rozdílu národnosti, umožněním výuky menšinového jazyka nebo získání vzdělání v tomto jazyce ve školách národnostních menšin v souladu se zákonem a čl. 24 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin, právem zdravotně postižených a znevýhodněných žáků na speciální formy a metody vzdělávání odpovídající jejich potřebám a v neposlední řadě i respektováním práv dítěte ve vzdělávání.
Výzkumnému ústavu pedagogickému bylo uloženo, aby při koncipování učebních dokumentů zařadil do návrhu všech materiálů multikulturní výchovu a výchovu proti rasismu a xenofobii včetně komplexního řešení problematiky národnostního školství, problematiku multikulturality zařadil do všech výzkumných a koncepčních prací tohoto ústavu.139
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolupracuje s kulturními středisky velvyslanectví cizích států (USA, Velké Británie, Švédska, Izraele, Dánska, Holandska) působících v ČR, kteří se výchovou k toleranci a k lidským právům v oblasti dalšího vzdělávání učitelů zabývají a podporuje přeshraniční spolupráci se školami v Německu a Polsku. Jedná se například o projekt "Škola bez hranic" (Hrádek nad Nisou a Hartau - výměna dětí na výuku jazyků ve škole) nebo projekt "Poznávat vlastní na cizím" (Euro Egrensis) zaměřený na výměnu metodiky a tvorbu společných výukových programů.
Skupina regionálního školství Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podporuje specifické programy se zaměřením na lidská práva, na multikulturalitu, a to formou interaktivních výukových metod. Projekt občan (koordinuje Ústav rozvoje školství Pedagogické fakulty UK a Sdružení pro výchovu k občanství), Kde končí Evropa a Ostrovy a křižovatky (Tereza - Sdružení pro ekologickou výchovu) Výchovy k lidským právům - "Sousedé" (Český helsinský výbor - Mgr.Ondráčková) Zvýšení jazykové komunikace žáků cizí národnosti - ZŠ J. Broskvy v Brně (vietnamské, ukrajinské, ruské, angolské) a ZŠ Vídeňská Znojmo (mongolské děti). Zmizelí sousedé (Vzdělávací a kulturní středisko Židovského muzea - hledání lidí, kteří přežili Holocaust).
Mezi aktivity vysokých škol, zejména pedagogických fakult patří:
Podle současné situace lze konstatovat potřebu dalšího cílevědomého vzdělávání v oblasti lidských práv. Je nutno překonávat některé přežitky z minulosti, které jsou v naší současnosti stále patrné a vedou k určité skepsi mladé generace k dalšímu vývoji v oblasti lidských práv. Jako priorita není považována ochrana národnostních menšin, ale především zvýšení důrazu na ochranu osobnosti občana, hospodářská a sociální práva občanů. Cílem vzdělávacích institucí by měla být teoretická vybavenost absolventů, zaměřená na praktické využívání získaných vědomostí.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolupracovalo s nestátními subjekty v programech multikulturní výchovy, výchovy k lidským právům, v programech prevence kriminality a v oblasti národnostního školství v romské problematice a poskytovalo pravidelně státní dotace zejména:
Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy vybavuje každoročně školy publikacemi a informativními materiály k multikultuře, zejména k poznávání kultury Romů a Židů, k výchově k toleranci a proti rasismu.