Na území České republiky byly v roce 1999, stejně jako v roce 1998, zastoupeny základní extremistické směry:
Vývoj v roce 1999 plně potvrdil trendy viditelné na extremistické scéně již v letech 1998 a 1997. Česká extremistická scéna dosáhla kvalitativně vyššího vývoje, pokud jde o organizovanost a koncepčnost činnosti, více a intenzivněji se zapojila do mezinárodních struktur, její projevy nabyly na razanci. Veškeré jevy, zaznamenané v celém extremistickém spektru v roce 1998, zůstávaly v platnosti i v roce 1999.11
Pro pravicově extremistické spektrum byla v roce 1999 příznačná aktivizace. Navenek se projevovala veřejnými vystoupeními, protestními pochody, demonstracemi či shromážděními.12 V čele těchto akcí stály často společně registrované organizace Vlastenecká fronta a Národní aliance, anebo se jich jejich členové zúčastňovali.13 Uvedená aktivizace spočívala i ve viditelně sílící snaze pořádat akce v Praze a vydobýt si zde patřičný prostor.14
Příznivci hnutí skinheads, kteří tvoří převážnou většinu pravicových extremistů15, se i v roce 1999 nejčastěji scházeli na jednotlivých akcích (koncerty, soukromé oslavy, vybrané restaurace apod.). V roce 1999 byly v pravicově extremistických organizacích, kromě příznivců hnutí skinheads aktivní i osoby vyššího věku a ve vedení těchto organizací stanuly vysokoškolsky vzdělané osoby. Členskou základnu těchto organizací již netvoří pouze příznivci hnutí skinheads.
Nutno současně zdůraznit tu okolnost, že většina skinheadů v ČR není vůbec organizována, a že případy trestné činnosti zejména násilného charakteru páchané skinheady jsou většinou osamělými akcemi jednotlivců nenapojených přímo na níže uváděné organizace. Nebezpečnost uváděných organizací je však mimo jiné v tom, že vytvářejí pro tuto kriminalitu předpoklady hlásáním etnické a rasové nenávisti.
Pro činnost neonacistických skupin v roce 1999 byly zároveň příznačné zásadní změny v taktice bývalých členů i jejích příznivců aplikací zahraničních zkušeností, i akceptováním rad zkušenějších pravicových extremistů působících vně skinheadského prostředí.
Významnou roli při přetváření této scény původně hrála neregistrovaná organizace Blood&Honour Division Bohemia (B&H DB). V důsledku úspěšných zákroků státních orgánů proti této organizaci v letech 1998 a 1999 došlo k utlumení její činnosti. Zmenšuje se i rozsah jí zaštiťovaných tzv. klubových aktivit (koncerty a interní tiskoviny).
Některé vůdčí osobnosti pravicově extremistické scény (bývalí členové B&H DB) se pokoušejí ovládnout uvolněný prostor, zakládají nová uskupení a snaží se řádně zaregistrovat u Ministerstva vnitra jako občanská sdružení (v roce 1999 šlo o organizace Junge Nationaldemokraten či Národní odpor) nebo jako politické strany (v roce 1999 šlo o Národně sociální alianci). 16
Za organizaci blízkou svou činností, cíli i strategií B&H DB (a personálně na ni navazující) lze považovat neregistrovaný Národní odpor (NO). Místo skinheadských koncertů stále častěji organizovala veřejné demonstrace, manifestace a protestní pochody. Jejich konání řádně ohlašují aktivisté NO na příslušných úřadech. Z akcí, které Národní odpor uspořádal v hlavním městě Praze, lze uvést demonstraci "Za úplnou svobodu projevu" (březen 1999); manifestaci na Střeleckém ostrově (květen 1999) zorganizovanou ve spolupráci s Národní aliance jíž se zúčastnili i příznivci Vlastenecké fronty, a konečně manifestaci na náměstí Míru k "Uctění památky poslední oběti 2. světové války", která se uskutečnila dne 21. srpna 1999 a na níž byli přítomni i příznivci Národní aliance a Vlastenecké fronty.17 Členové a příznivci Národního odporu se téměř pravidelně zúčastňovali všech demonstrací proti NATO a evropským integračním tendencím obecně.
V říjnu (23. 10. 1999) a listopadu (20. 11. 1999) došlo v Českých Budějovicích k setkání sympatizantů NO s pražskými reprezentanty této organizace. Hlavním důvodem tohoto setkání byla snaha o založení pobočky Národního odporu v Českých Budějovicích.
V souvislosti s neonacistickou scénou je třeba zmínit i existenci několika jednotlivců (pocházejících z Prahy, Středočeského kraje, okresů Šumperk, Jeseník, Plzeň a České Budějovice), kteří disponují kontakty na špičky teroristické organizace Combat 18 ve Velké Británii.18 V průběhu roku 1999 tito jednotlivci neuskutečnili na území ČR žádné akce. Existence pobočky Combat 18 v ČR zatím nebyla potvrzena. Podobně zatím nebyly jednoznačně potvrzeny informace o existenci militantních organizací Anti-Antifa (pobočka stejnojmenné německé organizace bojující proti militantním "antifašistům" z levicově extremistického spektra), a Legie cti, která by měla údajně působit v okolí Zlína a organizovat tam bojový výcvik militantních neonacistů.
V roce 1999 nebyly zaznamenány žádné významné známky organizované činnosti Bohemia Hammer Skins (BHS).
Sféru organizovaných fašizujících skupin i v roce 1999 reprezentovalo Hnutí národního sjednocení (HNS). Tato organizace má v současnosti několik desítek členů a sympatizantů. V lednu 1999 se v Praze konal celorepublikový sjezd HNS, na němž probíhala ideologická diskuse o dalším zaměření a smyslu existence organizace. Z diskuse vyplynula příchylnost k mezinárodní organizaci International Third Position (ITP),19 diskutovalo se i o co nejužší spolupráci s Vlasteneckou frontou.
je od 17. června 1993 registrovaným občanským sdružením podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
Vlastenecká fronta vznikla v prostředí ideologicky extrémně pravicově vyhraněné části skinheadského hnutí, jehož rámec postupem doby překročila. Vedle pravidelné spolkové činnosti se Vlastenecká fronta snaží působit i veřejně formou pořádání různých demonstrací, koncertů a podobných shromáždění, vylepováním letáků, vydáváním nejrůznějších publikací, které rozšiřuje v názorově spřízněném prostředí, anebo na svých internetových stránkách. Vlastenecká fronta vydávala periodika Obrana národa a Hlas národní mládeže.20 Tak se podílela na vytváření názorového podhoubí pro etnicky motivované násilí. Na rozdíl od neonacistických skupin je Vlastenecká fronta více protiněmecky a nacionalisticky zaměřená, což jí umožňuje navazování účelových kontaktů s extrémně levicovými "všeslovanskými" skupinami. V rámci organizace existuje názorový proud spřízněný s aktivitami uskupení typu Slovanského výboru či Klubu českého pohraničí.21
Organizačně je Vlastenecká fronta vybudována podle hierarchické struktury. Prvním jejím předsedou byl Jiří Fiedler z Brna, kterého v roce 1997 vystřídal Ing. Miroslav Knapovský, původně předseda místní organizace Vlastenecké fronty v Ostravě.22
Sídlem vedení Vlastenecké fronty v rámci České republiky je Praha, nejvýznamnější místní organizace jsou v Praze, Ostravě, Kladně, Brně, Chrudimi, Českých Budějovicích, Pardubicích. Aktivními představiteli jednotlivých místních organizací VF se stávají osoby, které již mají zkušenosti s činností obdobných organizací či skupin.
Převážnou část členů a příznivců tvoří nacionalisticky orientovaní mladí lidé, z nichž někteří patřili či dosud patří ke skinheads. Celkový počet členů VF se odhaduje na 80-100 registrovaných členů. Každý člen Vlastenecké fronty musí platit pravidelné roční příspěvky: zaměstnaní - 100 Kč, nezaměstnaní - 50 Kč.
Ze zahraničních kontaktů Vlastenecké fronty lze uvést britskou nacionalistickou organizaci International Third Position (ITP), polské organizace Polska Wspólnota Narodowa a Všeobecná strana Slovanů a národů spřízněných. Dřívější kontakty Vlastenecké fronty s francouzskou Front National (FN) J. M. Le Pena jsou v současné době utlumeny. Objevuje se snaha je revokovat a začít znovu rozvíjet.
Přestože se Vlastenecká fronta veřejně distancuje od neonacistických organizací, v rámci ČR se její příznivci a členové často účastnili veřejných akcí spolu s neregistrovanými organizacemi Blood"Honour DB a Národní odpor a registrovanou organizací Národní aliance.
Snahou Vlastenecké fronty je etablovat se jako standardní politický subjekt, kolem něhož by se posléze sjednotily další podobné nacionalistické a k fašismu inklinující skupiny.23 Uvnitř organizace však panuje v tomto směru nejednotnost, neboť stále existují osobní vazby členů na skinheadské prostředí, v němž snahy o etablování se v politické sféře nenacházejí jednoznačně příznivou odezvu.
Představitelé, členové i příznivci Vlastenecké fronty zásadně nesouhlasí s existencí NATO a s integračním procesem do evropských struktur. Zúčastňovali se všech demonstrací proti NATO, které se konaly v roce 1999. V mnoha ohledech má Vlastenecká fronta blízko k tzv. všeslovanskému hnutí, jak je níže v této Zprávě charakterizováno.
Nejvýznamnější akcí zorganizovanou v roce 1999 Vlasteneckou frontou byla manifestace dne 28. října 1999 v Praze 3 na vrchu Vítkov. Této řádně ohlášené akce se zúčastnilo kolem 700 pravicových extremistů, včetně příznivců Národní aliance a Národního odporu. Po skončení ohlášené manifestace následoval neohlášený pochod Prahou, který byl po průchodu Žižkovem Policií ČR ukončen.24
Vlastenecká fronta se snaží svou veřejnou prezentaci stále více podřizovat záměru transformovat se z občanského sdružení na politickou stranu. Je patrné, že založením takového politického subjektu by v ČR začala působit ultrapravicová nacionalistická politická strana, která by mohla, při odpovídající strategii, oslovit určitý, ne zcela zanedbatelný počet voličů. Existence a růst takové pravicově extremistické politické strany by mohly negativně působit i na zahraničně politické zájmy ČR.25
byla zaregistrována u Ministerstva vnitra dne 26. 10. 1998 jako občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Celorepublikové vedení NA sídlí v Rakovníku, kde bydlí zakladatel a hlavní představitel sdružení, Vladimír Skoupý. Národní aliance vznikla ve skinheadském prostředí a stále udržuje se skinheadským prostředím četné kontakty, které navázal Skoupý především jako někdejší organizátor koncertů fašistických a neonacistických kapel.
Členskou základnu Národní aliance tvoří přibližně 130 registrovaných členů, kteří do organizace přestoupili především z jiných pravicově extremistických uskupení. Národní aliance je poměrně úspěšná ve vytváření regionálních poboček.
První veřejnou akcí Národní aliance byl protestní pochod namířený proti politice současné vlády dne 26. 4. 1999 v Rakovníku. Od tohoto data Národní aliance pořádala velmi aktivně různé demonstrace a protestní pochody, na kterých hlásala xenofobii a nacionalismus.
Aktuálním zájmem Národní aliance bylo získat co nejširší členskou základnu a podporu veřejnosti a postupně se transformovat v politickou stranu s názvem Národně sociální aliance.26 Ke své propagaci začala Národní aliance v roce 1999 vydávat vlastní časopis "Vlajka", jehož náklad dosahoval zhruba 300 výtisků.27
Národní aliance vystupovala během roku 1999 velmi aktivně, spolupracovala s Vlasteneckou frontou a Národním odporem, i když mezi Národní aliancí a Národním odporem probíhal konkurenční boj o pozice a příznivce B&H DB. Vyvíjela cílenou činnost ke své přeměně v politickou stranu. Po celý rok 1999 zůstával Rakovník jedním z nejvýznamnějších center pravicově extremistických aktivit v České republice.28
Organizací, která v minulosti představovala jakousi "legitimní" základnu pravicového extremismu v ČR bylo parlamentní Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa, strana vůdcovského typu vedená Miroslavem Sládkem. Zejména na stránkách jimi vydávané tiskoviny Republika (ale i v jiných veřejných vystoupeních představitelů strany) docházelo k otevřené propagaci extremistických myšlenek, k hlásání rasismu a xenofobie a zřetelnému používání demagogie historického českého fašismu. Vážné pochybnosti vznikaly na základě zpráv z otevřených zdrojů také o vnitřní demokracii v rámci této organizace. Známá byla též její spolupráce s Le Penem a sympatie k Žirinovskému. Poté, co se strana dostala v roce 1998 mimo parlamentní struktury, dochází k další radikalizaci zejména mládežnické organizace strany, Republikánské mládeže. Kromě toho, že se tato organizace sbližuje s otevřenými neofašisty (společné akce s Vlasteneckou frontou a Národní aliancí30), je zajímavé, že její čelný představitel Tomáš Kebza je stíhán nikoli již jen za verbální, ale i za násilnou trestnou činnost extremistické povahy (viz případy 36 a 40 kap. Hl. m. Praha v druhé části této zprávy).
Kromě výše uvedených akcí, se uskutečnila i řada dalších, jak na území hl. města Prahy, tak i v ostatních částech České republiky. Šlo např. o demonstrace "za mír v Jugoslávii", proti NATO, proti globalismu, ale i proti zmocněnci vlády pro lidská práva. Shromáždění či demonstrace a protestní pochody příznivců pravicově extremistické scény se konaly např. ve Středočeském kraji (Rakovník), v krajích Severočeském (Most, Litvínov, Chomutov), Jihomoravském (Jihlava), Východočeském (Hradec Králové, Pardubice, Litomyšl) a Severomoravském (Krnov, Ostrava).
Koncerty s mezinárodní účastí se uskutečnily ve Středočeském kraji (Šanov a Senomaty, okr. Rakovník) či kraji Severomoravském (Třinec-Nebory, okr. Frýdek-Místek). Hudební produkce, převážně v rámci tzv. soukromých oslav, byla zaznamenána rovněž v krajích Západočeském (Chodov, okr. Sokolov) a Jihomoravském (Tvarožná Lhota, okr. Hodonín; Rymice a Zahnašovice, okr. Kroměříž).
Aktivity pravicových extremistů byly v roce 1999 poznamenány snahou o stále větší zakonspirování činnosti. Informace si obvykle předávali telefonicky, za značného využívání mobilních telefonů, k zasílání tiskovin zřizovali P. O. Boxy. Před akcemi byli účastníci poučováni, aby nepoužívali symboly a nášivky, budící podezření z propagace fašismu, a zdrželi se slovních projevů, umožňujících policii proti nim ze zákona zasáhnout. Byla zaznamenána propojenost distribučních sítí tiskovin, CD nahrávek, nášivek apod. po celé ČR, přičemž množství těchto materiálů pochází ze Slovenské republiky. Smyslem přesunu distribuce těchto materiálů na tzv. soukromé akce byla snaha co nejvíce ztížit odhalování tohoto druhu trestné činnosti.31
Dalšími organizacemi, které byly zaznamenány experty z akademické obce, u nichž by mohly existovat určité vazby na pravicově extremistickou scénu byly v roce 1999 Národní front castistů, Národně vlastenecký svaz a Vlastenecká liga. O těchto organizacích se hovořilo zejména v souvislosti s jejich uvažovanou podporou integračnímu úsilí ze strany Vlastenecké fronty. Státní orgány však potřebnou sumou poznatků k zařazení těchto subjektů mezi extremistické (v příslušném období) nedisponují.
Jako federace autonomních a ideově různě zaměřených frakcí a uskupení nemá ČSAF centralizované vedení, ale má stabilní program, jehož rámec tvoří sociální anarchismus. Není registrována u Ministerstva vnitra. Pobočky má na celém území ČR. Udržuje intenzivní zahraniční kontakty především s partnery v Německu, ale i v Polsku a Ruské federaci. Stále ještě není členem Internacionály anarchistických federací IAF/IFA, k níž se hlásí. Úzce spolupracuje s mezinárodní radikální anarchistickou strukturou People's Global Action.32
V roce 1999 patřila k hlavním aktivitám ČSAF organizace různých "street party" a demonstrací proti fašismu, při nichž často docházelo k otevřeně násilným vystoupením a konfrontaci se státními orgány.
Tato neregistrovaná organizace vznikla na podzim roku 1997, když sjezd ČAF (dnešní ČSAF) odmítl deklaraci anarchosyndikalistické frakce. Frakce se proto rozhodla vystupovat jako samostatný subjekt pod názvem Federace sociálních anarchistů.
FSA sice zastává kritický postoj vůči ČSAF, ale zároveň se účastní většiny akcí organizovaných ČSAF. Při veřejných vystoupeních se projevuje radikálně. V roce 1999 členové FSA přenášeli své aktivity do sociálně problematických regionů ČR. Snažili se působit mezi nezaměstnanými a dělníky, neboť jejich cílem je založit samostatné anarchistické dělnické odbory. FSA úzce spolupracuje s další anarchistickou organizací Antifašistickou akcí. Odmítá naopak spolupráci s trockisty a komunisty.
Neregistrovaná organizace AFA vznikla v roce 1996. Vznik AFA byl inspirován existencí zahraničních, zejména německých, organizací AFA. Tyto jsou na německé anarchoautonomní scéně považovány za jedny z nejmilitantnějších skupin vůbec. Jejím programem je tzv. antifašismus, boj s fašisty chápe doslova jako vyvolávání násilných střetů s příznivci hnutí skinheads, přičemž AFA klade rovnítko mezi fašismus a existující politicko - ekonomický systém.
Po útlumu své činnosti v období let 1997-1998 se AFA počátkem roku 1999 opět zaktivizovala a zařadila mezi nejvýznamnější subjekty anarchoautonomní scény. AFA udržuje intenzivní zahraniční kontakty. V létě 1999 se její zástupci zúčastnili tzv. Antifa Sommer Camp-u v Berlíně. Příslušníci německých AFA se naopak účastnili některých protifašistických anarchistických akcí v ČR. Koncem roku 1999 se uskutečnil na Mostecku sjezd AFA, z něhož vyplynulo, že její příslušníci chtějí z AFA vybudovat poměrně malou, přísně výběrovou a radikální skupinu se širokým okruhem akceschopných sympatizantů. Sjezd AFA deklaroval, že "existenci fašismu podmiňuje kapitalistický systém a proto je boj proti tomuto systému naprosto legitimní".
S některými uvedenými anarchistickými a autonomními sdruženími spolupracují většinou početně malé skupiny vzniklé na základě různých modifikací anarchokomunistického nebo trockistického programu. Většinou se zviditelňují na nejrůznějších anarchistických akcích či vydáváním vlastního časopisu. Mezi nejvýznamnější patří např. registrované sdružení Socialistická solidarita, která, spolu s FSA, působí zejména v sociálně slabých regionech. S FSA jí spojuje společný cíl: zorganizovat dělníky a nezaměstnané pro boj proti stávajícímu společenskému uspořádání. Aktivní je také moravská část anarchokomunistické organizace Solidarita. K dalším takovým uskupením patří např. "dělnický vzdělávací spolek Budoucnost", anebo Socialistická organizace pracujících (SOP), úzce provázaná s dříve registrovanou organizací Iniciativou proti rasismu (IPRA), která v roce 1999 jednorázově obnovila činnost.34
V roce 1999 pokračovala radikalizace anarchoautonomních hnutí, konstatovaná v roce 1998. K prezentaci svých idejí a kritiky společnosti organizovali různé demonstrace a protestní akce, které překračovaly oznámený rámec. Při některých z nich docházelo k porušování veřejného pořádku a k páchání trestné činnosti.
Demonstrace, protestní akce a pochody, které se konaly se v různých místech České republiky (např. v hl. městě Praha, městech Rakovník, Plzeň, Most, Hradec Králové, Brno, Zlín či Znojmo) byly zaměřeny proti tzv. globalizaci a dále např. proti: vstupu do NATO, praktikám Mezinárodního měnového fondu a ministerské konferenci světové obchodní organizace WTO, nacionálnímu socialismu, třídní nenávisti, xenofobii, rasismu, fašismu a podobným ideologiím. Jiné demonstrace byly např. namířeny proti praktikám firmy Shell, veletrhu IDET a militarismu, válce v Čečensku, návštěvě J.M. Le Pena, ale i za legalizaci drog atd. Rovněž probíhaly akce proti policejnímu násilí.
Aktivity anarchoautonomního spektra byly i v roce 1999 soustředěny především do hl. města Prahy. Tyto akce byly, i když v různé míře, spojeny s narušováním právního řádu.
Mezi aktivity anarchoautonomního spektra patřilo i pořádání různých koncertů, které se uskutečnily v hl. městě Praze a na území jednotlivých krajů
K nejvýznamnějším akcím levicově extremistických skupin patřily tzv. Street Party, které nabyly největších rozměrů v hl. městě Praze.35 Namístě je zmínit třetí Street Party, která se konala dne 6. června 1999 v prostorách Těšnova v Praze 8 za účasti 5 000 příznivců anarchoautonomních hnutí. Byla zakončena pochodem Prahou, při němž demonstranti rozbili kameny sedm oken budovy amerického velvyslanectví, napadli provozovnu Mc Donald's v Mostecké ulici a ve Vladislavově ulici napadli policisty. Další, v pořadí čtvrtá, Street Party se konala 18. června 1999 v prostorách Jungmannova náměstí a obešla se bez narušení veřejného pořádku.
Z ostatních akcí příznivců anarchoautonomních hnutí, které vedly k narušení veřejného pořádku a páchání trestné činnosti, to byla demonstrace proti shromáždění příslušníků pravicově extremistického spektra na Střeleckém ostrově. Zákrok Policie ČR vyvolal polemiku o správnosti jejího postupu a korektnosti vedení zákroků proti anarchoautonomům obecně.
Militantnost anarchoautonomů byla zaznamenána i při jiných akcích. Např. dne 13. 3. 1999 v prostorách Pražského hradu, kde se asi 30 mladých komunistů a stejný počet anarchoautonomů pokusilo narušit průběh reprezentačního armádního plesu, několik osob z řad anarchoautonomů poklidnou protestní akci doprovodilo pálením vlajky USA, vhozením dýmovnice a dlažební kostky. Dne 28. 10. 1999 došlo v prostoru Těšnov k neohlášené demonstraci příznivců anarchoautonomních hnutí na protest proti demonstraci pořádané Národní aliancí v Praze 3. Při této akci, na níž se sešlo přibližně 3 000 osob, byly nalezeny 2 dýmovnicové granáty a vedle provozovny Mc Donald's 5 zápalných lahví. U jedné osoby byly nalezeny 2 dělbuchy a 1 vojenská dýmovnice. V některých případech rovněž cíleně chtěli vyvolat konflikt s příznivci hnutí skinheads.
byla založena dne 22. dubna 1995 na tzv. Sjezdu obnovy a poté zaregistrována u Ministerstva vnitra. Jde o politický subjekt, ideologicky vycházející z ideologie marxismu - leninismu, který ve svých interních materiálech deklaruje jako svůj cíl nastolení diktatury proletariátu v ČR. Tímto SČK apriori deklaruje možnost zavedení totalitního systému, potlačujícího lidská práva a občanská práva a svobody, neslučitelného s pluralitní demokracií a s koncepcí právního státu (tj. nadřazení práva nad státem).
Rozpad světové socialistické soustavy v čele se SSSR hodnotí jako výsledek spiknutí zahraničních zpravodajských služeb a zrádců z řad bývalé politické reprezentace socialistických států. Polistopadový vývoj v Československu a v České republice chápe jako kontrarevoluci a velezradu. Po uchopení moci je připravena se nekompromisně vypořádat se všemi "velezrádci".37 Ideologicky strana klade důraz na integrální bolševismus, projevuje snahu revidovat negativní hodnocení osobnosti J. V. Stalina. SČK se snaží prosadit jako jediná autentická komunistická strana a výhledově získat do svých řad většinu komunisticky smýšlejících občanů.38
V současné době má SČK vytvořenou organizační strukturu na krajské, okresní i místní úrovni. Členskou základnu tvoří přibližně 3000 osob.39 Kromě této členské základny má SČK určitý okruh sympatizantů.
V roce 1999 se SČK zapojila do kampaně proti NATO a proti akcím NATO v SRJ. Rovněž deklarovala svou kontinuitu s Komunistickou stranou Československa, která byla zákonem č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu označena za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci. Generální tajemník ÚV SČK se k této kontinuitě přihlásil na tiskové konferenci dne 4. prosince 1999, kterou uspořádal po skončení XIX. sjezdu strany. Zde bylo rovněž oznámeno podání žádosti u Ministerstva vnitra o změnu názvu SČK na KSČ.40 Velká účast zahraničních hostů na tomto sjezdu byla odrazem rozvoje mezinárodních kontaktů SČK.
SČK má kontakty na obdobné zahraniční strany a organizace. Její zahraniční aktivity jsou poznamenány snahou propojit mezinárodní neobolševické skupiny do jedné nadnárodní struktury a koordinovat jejich činnost. Zároveň participuje na tzv. "všeslovanském" hnutí.
V rámci severomoravských organizací SČK působí radikální skupina mladých členů SČK s názvem Komunistická mládež Československa.41 Nemá statut občanského sdružení, registrovaného u Ministerstva vnitra, a formálně není ani organizační součástí SČK (nyní KSČ), ačkoli působí jako její mládežnická sekce.
Pro členy této organizace je charakteristická netrpělivost při vyčkávání na vznik tzv. "revoluční situace" a sklon k radikálním akcím. Při svých aktivitách mají členové KMČ tendenci k militantním projevům, při nichž nelze vyloučit možnost projevů demonstrativního násilí. Realizace jejich akcí nebyla úspěšná.42 Členové organizace se také nabízeli jako živé štíty do Jugoslávie a vydávali militantní tiskovinu Pochodeň, kde mj. vyzývali: "Ať žije příští socialistická revoluce! Ať žije nový únor 1948"!.
Mezi levicovými extremisty převážně neobolševické orientace je rozšířena podpora programu tzv. "slovanské vzájemnosti". Podle jejich názoru jsou po rozpadu socialistické soustavy ve střední Evropě státy s převahou slovanského prvku ohroženy agresivní "germanizací", maskovanou integračním procesem do NATO a EU, a slovanské národy mají jedinou možnost, jak si uchovat slovanskou identitu a svébytnost, a to přispět k velmocenskému postavení Ruska a začlenit se do jeho mocenské sféry.
Na základě této historicko - politické interpretace tito "všeslované" pozitivně hodnotí existenci "světové socialistické soustavy v čele se SSSR" a komunistických režimů nastolených ve slovanských zemích po druhé světové válce. Současný vývoj v bývalých socialistických zemích hodnotí naopak velmi negativně: odmítají pluralitní demokracii i principy tržního hospodářství jako kapitalismus, namířený podle jejich názoru proti slovanským zájmům. Národnostní princip nadřazují nad principy občanské společnosti a v jejich rétorice zaznívají nejen silně xenofobní a šovinistické tóny, zejména ve vztahu k německému národu, ale i tóny antisemitské. Velmi často se jedná o promyšlenou taktiku neobolševických organizací, jejímž cílem je získat nemalou část veřejnosti ve středoevropském regionu pro své politické a mocenské zájmy. Neobolševicky orientovaní "všeslované" předpokládají, že ruku v ruce s obnovením velmocenského postavení Ruska dojde i k restauraci komunistických režimů v bývalých socialistických státech, resp. dojde k vytvoření nějaké obdoby totalitního (komunistického) režimu.
Hlavním představitelem hnutí "slovanské vzájemnosti" je Mezinárodní slovanský výbor, o jehož ustavení bylo rozhodnuto v roce 1998 v Praze na Všeslovanském sjezdu, který by měl koordinovat spolupráci národních Slovanských výborů.43 Po vzniku Slovanského výboru ČR (SV ČR) počala ztrácet na významu činnost dříve konstituovaných organizací s levicově všeslovanským programem, reprezentujících ideu slovanské vzájemnosti. Tyto organizace se staly součástí SV ČR a podílejí se na jeho činnosti (Matice Čech, Moravy a Slezska, Klub českého pohraničí, Vlastenecké sdružení antifašistů, Slovanská unie a další).
Jak pravicové, tak levicové spektrum extremistické scény České republiky má vazby na extremistické organizace v zahraničí.
Pravicově extremistické skupiny udržují kontakty převážně s neonacisty z Německa. Navzájem se navštěvují, účastní se společných akcí na území obou států a dochází i k výměně nacistických propagačních materiálů. Úzké kontakty mají i na další zahraniční partnery, skinheady a neonacisty ze Slovenska, Polska, Maďarska a částečně i z Velké Británie. Pravicoví extremisté ze sousedních zemí se aktivně podílí na formování české pravicově extremistické scény, a to ideovou, ale částečně i finanční podporou.
Levicově extremistické spektrum má vazby na stejně smýšlející subjekty v zahraničí. Anarchoautonomové udržují úzkou spolupráci s obdobnými skupinami např. v Německu, Nizozemí, Španělsku či Polsku, zatímco neobolševická scéna má kontakty v zemích bývalého Sovětského svazu, Latinské Ameriky a v neposlední řadě i v asijských zemích, včetně vazeb do oficiálních státních struktur. Všude získávají zkušenosti s organizací pouličních bojů a využíváním nedostatků státní správy. Vůdčí osobnosti českého levicově extremistického spektra, podle poznatků Policie ČR, udržovaly osobní kontakty, přebíraly metody a způsoby extremistických skupin v zahraničí. Někteří představitelé levicově extremistické scény udržují styky s vládními strukturami Ruské federace.
Kontakty pravicově extremistického spektra v jednotlivých regionech byly následující:
Situace České republiky se nikterak neliší od situace v ostatních evropských zemích - i na jejím území působí řada tzv. sekt a pseudonáboženských organizací. V ČR nebyla v roce 1999, stejně jako v roce 1998, zaznamenána prokazatelná trestná činnost tzv. nebezpečných sekt. České státní orgány mohou v tomto směru přebírat především zahraniční poznatky a zohledňovat je ve svých postupech.45 Přes tuto skutečnost je nezbytné brát v potaz hlavní možná ohrožení státu spjatá s existencí takovýchto subjektů. Ze zpravodajského hlediska by mohly být sekty nebezpečné tehdy, působila-li by jejich činnost proti základům státu. Z policejního hlediska je destruktivní taková sekta, jejíž činy jsou v rozporu s trestním zákonem. Z tohoto pohledu patří mezi nejzávažnější rizika infiltrace státních struktur, včetně ozbrojených složek státu, členy nebezpečných pseudonáboženských organizací. Ti ve světě obvykle usilují proniknout do státních struktur se subverzivními cíli, anebo s cílem získat zde know-how či pozice, které by jim umožňovaly využívat svůj vliv ve prospěch skupiny, k níž patří. Další riziko představuje náboženská skupina přesvědčená o svém poslání, které musí splnit - její členové se mohou snažit získat odpovídající technické znalosti v ozbrojených složkách státu či mohou použít násilných prostředků proti ozbrojeným silám jako symbolu "nenáviděného státu". Ohrožení přicházející nečekaně od malých skupin, které předtím nikdy nikdo nezaznamenal jako možnou hrozbu, bývají nejnebezpečnější. Latentní riziko představují některé skupiny věřící v milénium, které mohou náhle sáhnout k násilným akcím, aby uskutečnily svá proroctví.
Většina sekt se však nezviditelňuje a své komunity zakládá v ústraní, na odlehlých místech. O činnosti takovýchto komunit se bezpečnostní složky dovídají až na základě trestních oznámení postižených osob či jejich příbuzných, anebo na základě vlastních informací, plynoucích z místních a osobních znalostí.46 Jedná se o velmi složitou problematiku, která není v evropských státech dosud jednotně řešena a je předmětem rozsáhlých diskusí.
Terorismus je metodou zastrašování politických odpůrců hrozbou a užitím násilí. Smyslem nastolení teroru je vytvořit extrémní psychický nátlak na jednotlivce i skupiny obyvatelstva.
Projevy terorismu bývají podmíněny jak vnitropolitickou situací, tak vývojem situace mezinárodní. Obecně lze konstatovat, že česká extremistická scéna, jako ostatně každá taková scéna, je klasickým rizikovým prostředím pro vznik aktivit politicky zaměřeného vnitřního terorismu. Radikalizace domácích extremistických skupin a jejich propojení do zahraničí na mnohem militantnější skupiny tudíž představuje potencionální domácí riziko a především riziko zneužití těchto skupin pro cizí zájmy či cíle. Zůstává i nadále možnost individuálního, spontánního vystoupení jedince či malé skupinky.