Podle údajů Spolkového úřadu na ochranu ústavy došlo v Německu v roce 2000 k výraznému nárůstu trestných činů s pravicově extremistickým, proticizineckým a antisemitským podtextem. Podle předběžných statistických dat, zveřejněných koncem roku 2000, činil ve srovnání s r. 1999 celkový nárůst těchto trestných činů přibližně 19%. V případě trestné činnosti zaměřené proti cizincům byl zaznamenán 14% nárůst a v případě antisemitských trestných činů došlo k 6% nárůstu.85 Míra objasněnosti tohoto druhu trestné činnosti činila přibližně 78%. Nejzávažnějšími případy bylo napadení mosambického studenta třemi skinheady v Dessau v červnu 2000 s následkem smrti86 a výbuch bomby v düsseldorfském vlaku (27.7.2000) při němž bylo zraněno deset imigrantů ze zemí bývalého SSSR, z toho šest židovského původu, kteří do vlaku nastupovali pravidelně. Velkou mediální pozornost vyvolala také podzimní série útoků na synagogy.
Počet členů pravicově extremistických skupin se v r. 2000 mírně snížil, je odhadován na 51 400. Výrazně se ale zvýšil procentní podíl těch, kteří jsou ochotni použít k prosazování svých cílů násilí. K tomu přistupovala jistá míra akceptace pravicového extremismu ve středních vrstvách společnosti a rostoucí podíl mladistvých delikventů omezující možnosti zostření represivních opatření a současně přenáší těžiště působení extremistů na hudební scénu. I přes zřetelnou radikalizaci a vyšší trestnou činnost tvořilo podstatnou náplň činnosti většiny pravicových extremistů šíření fašistické a rasistické propagandy a kultury.
K nejvýznamnějším představitelům pravicového extremismu patřili z hlediska nebezpečnosti neonacisté, početně však představující minoritní skupinu.87 Proto se snažili zapojit do svých aktivit hnutí skinheads, které je početně mnohonásobně převyšuje, a získat příslušníky tohoto hnutí pro své politické cíle.88 Část neonacistů má vazby na Národně demokratickou stranu (Nationaldemokratische Partei Deutschlands – NPD). Kromě NPD patřily k dalším institucionálním představitelům pravicového extremismu Německá lidová unie (Deutsche Volksunion – DVU) a Republikánská strana (Die Republikaner – REP). V roce 2000 byla v Německu široce diskutována možnost zákazu NPD, jejíž program a činnost odporují německé ústavě.89 Tato strana se definuje jako socialistická a považuje národní socialismus za nejvyšší formu realizace národního společenství. Zastává tezi, že ”jen etnicky homogenní národy jsou schopny organizovanou vůlí reprezentovat národní a sociální zájmy celku. Naproti tomu multirasová a multikulturní společenství žádnou organizovanou vůli a žádné zájmy celku nemají a mohou být o to snadněji podrobena velkokapitálem”. Díky této ideologii se straně dosud dařilo integrovat široké spektrum názorových proudů od neonacistů po levici. Cílem strany je vybudovat ”na troskách liberálního kapitalismu nové Německo, které musí setřást politickou, hospodářskou a duchovně – kulturní cizí nadvládu a znovuzískat svou identitu”. Volebními výsledky (1,4% v posledních zemských volbách v Sasku) zůstávala strana prozatím bezvýznamnou.
Počet pravicově extremistických, neonacistických trestných činů a činů proti cizincům byl v Rakousku, podle předběžných údajů, vyšší. Podle zprávy o extremismu, prezentované rakouským Ministerstvem vnitra zatím neexistuje ze strany pravicového extremismu žádné ohrožení státu nebo demokracie.
V roce 2000 představovalo nejvýznamnější základnu rakouského pravicového extremismu skinheadské hnutí reprezentované především pobočkou mezinárodní neonacistické organizace Blood&Honour, založené v Rakousku až v roce 1999, která se v roce 2000 mj. soustředila na získávání členů. K zemím se silnou extremistickou základnou patří Burgenland, Štýrsko a Korutany, u zdejších skupin příslušníků hnutí skinheads byly zjištěny úzké vazby na mezinárodní scénu. K dalším reprezentantům pravicově extremistických a často neonacistických názorů patří Společnost graduovaných svobodných (Freiheitlichen Akademikverbande – FAV), která ve svém časopise Aula otevřeně publikuje rasistické a antisemitské články. Další extrémně pravicovou organizací vyvíjející činnost na rakouském území byla Pracovní společnost pro demokratickou politiku (Arbeitsgemeinschaft für demokratische Politik – AFP), která mj. organizovala semináře pro pravicové extremisty z Rakouska i ze zahraničí. Rakouští členové krajně nacionalistické organizace Německé společenství buršů (Deutsche Burshenschaft) organizovali v Rakousku v roce 2000 diskuse se svými německými kolegy o tzv. národním principu (Völkisches Prinzip) podle něhož není německý národ definován územím Německa, ale ”řečí a krví”, a Rakušané jsou podle tohoto principu součástí ”německého národa”.
K aktivistům těchto hnutí nepatří jenom ideologicky pevně přesvědčené osoby, ale stále více i osoby, jejichž životní, společenská, politická a ekonomická očekávání zůstala nenaplněna. Nespokojenost s vlastním způsobem života projevují různou formou ”nekonvenčního” jednání, jako např. používáním verbálního a fyzického násilí, organizováním protestních akcí či členstvím v pravicových uskupeních. K příčinám inklinování části mládeže k těmto hnutím patří nepřátelství vůči cizincům, odmítání multikulturní společnosti a pokračující amerikanizace a globalizace.
V roce 2000 tvořilo nejpočetnější základnu pravicového extremismu v Maďarsku hnutí skinheads. Došlo sice k zastavení nárůstu počtu příslušníků hnutí skinheads, ale bylo to na druhé straně provázeno vzrůstající militantností části skinheadů hlásících se k neonacismu. Neonacistická součást hnutí skinheads představovala i v roce 2000 vážné nebezpečí ohrožení veřejného pořádku. Rasistické výpady byly v r. 2000 nejčastěji zaměřeny proti Židům nebo Romům. V únoru 2000 (13.2.) proběhla, stejně jako v r. 1999, vzpomínková demonstrace neonacistů k 54. výročí pokusu maďarských nacistických ozbrojených sil o znovudobytí Budapešti obsazené Sovětskou armádou. Na rozdíl od předchozího roku se obešla bez srážek s policií. Podle Národobezpečnostního úřadu (Nemzetbiztonsági Hivatal – NBH) je nejvýznamnější neonacistickou skupinou v Maďarsku Blood&Honour, mající 500 – 600 členů. Tato organizace je na maďarské politické scéně ”zastupována” stranou Maďarská národní tvář. Stejně jako v jiných státech, tak i maďarské extremistické pravicové politické strany měly tendenci manipulovat skinheadským hnutím a využívat ho pro své účely, zejména jako svou ”údernou sílu”.90
Nejvýznamnější pravicově extremistickou politickou stranou zůstala v roce 2000 parlamentní Strana maďarské spravedlnosti a života (MIEP) vedená Istvánem Csurkou.91 V r. 2000 pokračovaly kontakty maďarských pravicových extremistů s podobně založenými zahraničními organizacemi. I. Csurka, v souvislosti se schůzkou s francouzským extremistou J.M. Le Penem, konanou v dubnu 2000, vyzvedl význam mezinárodních kontaktů ”národně a pravicově orientovaných” politických stran. Stejně jako v Rakousku, tak i v Maďarsku podle bezpečnostních orgánů, neexistuje na území Maďarska taková organizovaná politická síla, která by bezprostředně ohrožovala demokratické základy státu.
V roce 2000 se na Slovensku zradikalizovalo skinheadské hnutí, o čemž svědčí nejen značný počet případů, kdy došlo k napadení Romů nebo cizinců skinheady, ale také zdokonalení metod výběru cíle a naplánování útoku.92 Významným prvkem v organizovanosti slovenských skinheadů bylo jejich mezinárodní propojení. Slovenská policie v únoru 2000 zveřejnila informace, z nichž je patrné, že slovenští skinheadi se mezinárodně orientují zejména na Českou republiku, Maďarsko a Rakousko.93 Nejzávažnějším rasistickým incidentem na Slovensku byl útok na ženu romské národnosti Anastázii Balážovou a její dvě dcery, k němuž došlo v Žilině (20.8.2000) a který byl kvalifikován jako rasově motivovaná vražda.
Za nejvýznamnější organizaci, která reprezentuje především názory skinheadů, lze považovat Slovenskou pospolitost´ (SP).94 Ta, spolu s několika dalšími organizacemi, publikuje své názory na webových stránkách britské organizace International Third Position (Mezinárodní třetí pozice).
V roce 2000 se zvýšila aktivita policejních složek v boji proti hnutí skinheads, podařilo se narušit vzájemnou komunikaci skinheadských skupin a do určité míry tak ”rozdrobit” činnost tohoto hnutí.95
Nejvýznamnějším politickým reprezentantem krajně pravicových a nacionalistických myšlenek byla i nadále Slovenská národní strana (SNS), která pokračovala především ve svých aktivitách směřujících k rehabilitaci slovenského fašistického státu vedeného prezidentem J. Tisem.
Nejvýznamnějšími reprezentanty pravicového extremismu v Polsku bylo v roce 2000 především hnutí skinheads a s ním propojené politické strany.
Žádná ze stávajících významných politických stran zastoupených v polském parlamentu (Sejmu nebo Senátu) není vysloveně pravicově extremisticky nebo rasisticky zaměřená. Určitou výjimku představovala propaganda silně antikomunisticky založené Republikánské ligy (Liga Republikanska), která má jedno křeslo v parlamentu. Její propaganda zahrnovala také výrazné prvky antisemitismu. K neparlamentním politickým stranám, které v roce 2000 nejvíce propagovaly rasismus a antisemitismus patřily, podle dostupných informací, Polská národní komunita/Polská národní strana (Polska Wspólnota Narodowa/ Polskie Stronnictwo Narodowe – PWN/PSN) a Polská národní obnova (Obrodzenie Narodowe Polski). Tyto strany jsou napojeny na hnutí skinheads.96
Jedním z nejvýznamnějších pravicově extremistických incidentů v roce 2000 byla demonstrace pravicových extremistů konaná v Katowicích (11.11.2000), jíž se zúčastnilo přibližně 400 krajních nacionalistů. Došlo zde k pálení izraelské vlajky a vlajky EU, účastníci demonstrace volali protižidovská hesla.97
Jako významný prvek rasismu se v Polsku v r. 2000 i nadále projevoval antisemitismus, včetně zavedené praxe označovat za Židy i osoby nežidovského původu. Objevilo se několik pokusů o provokaci v blízkosti bývalého koncentračního tábora. Nejvýznamnějším byl incident spjatý s rozdáváním letáků ”Židé do plynu” nedaleko koncentračního tábora Majdanek (květen 2000). Rovněž byly zaznamenány snahy o popírání holocaustu. V r. 2000 patřily mezi nejvýznamnější antisemitská periodika měsíčník Meč (Szczerbiec), vydávaný stranou polská národní obnova a dále většinou nezávislé internetové bulletiny Tažení (Krucjata), Jsem Polák (Jestem polakiem), Rozpoznej Židy (Rozpoznej Źydów) a Židé přestaňte lhát (Źydzi prestancie klamać).
Význam levicového extremismu byl v Německu v roce 2000 menší než význam extremismu pravicového.98 I když nebyl na území Německa v r. 2000 potvrzen vznik levicově zaměřené teroristické struktury schopné plánovat a realizovat systematickou teroristickou činnost, ohrožení vnitřní bezpečnosti levicovými extremisty stále trvá, neboť většina levicových extremistů považuje stávající režim v Německu za rasistický a jejich hlavním cílem je tento režim destabilizovat. To je důvodem pro pokračující monitorink jejich činnosti německými bezpečnostními složkami.
V roce 2000 se bezpečnostní složky, v souvislosti s přípravou demonstrací proti světové výstavě v Hannoveru a proti činnosti Mezinárodního měnového fondu a světové banky (MMF/SB) zaměřily především na anarchisticky orientovanou ”autonomní scénu”, tvořenou převážně malými skupinami extremistů. Zejména u těchto skupinek byl v r. 2000 zaznamenán významný nárůst militantnosti. Jejich členskou základnu tvořilo přibližně 6000 osob, přičemž podle zjištění vyšetřovatelů bylo v r. 2000 spácháno 90% levicově motivovaných násilných činů právě ”autonomní scénou”.99 K její trestné činnosti dlouhodobě patří zakládání požárů, útoky na komunikační a datové sítě, ničení stožárů vysokého napětí a strhávání elektrického vedení elektrifikovaných tratí. Nejvýznamnější demonstrace proti pořádání výstavy EXPO 2000 se uskutečnila v den jejího zahájení (1.6.2000)100, k podpoře protestních akcí v Praze proti zasedání MMF/SB se přihlásila řada německých levicově extremistických organizací, z nichž některé přislíbily svou účast, jiné se zaměřily na pořádání protestních akcí na území Německa proti činnosti MMF/SB.
V roce 2000 nebyly získány žádné informace, které by svědčily o výraznější aktivizaci levicových extremistů v Rakousku. V souvislosti s přípravou demonstrací proti zasedání MMF/SB v Praze byly zaznamenány aktivity některých organizací, jež lze považovat za levicově extremistické. Konkrétním přínosem rakouských levicových extremistů k organizaci demonstrací v Praze byl návrh systému komunikace, který používal službu Short Message Service (SMS).
Z hlediska maďarské zpravodajské služby (NBH) nepředstavovali v Maďarsku levicoví extrémisté téměř žádné bezpečnostní riziko, neboť nejsou již několik let schopni vytvořit významnější samostatnou organizaci reprezentující jejich zájmy. Podíleli se na přípravách demonstrací proti MMF/SB v Praze.
Ani na území Slovenska nebyl v r. 2000 zaznamenán nárůst levicového extremismu.
V Polsku byl význam levicového extremismu výrazně nižší než extremismu pravicového. Polští levicoví extremisté se zapojili do příprav protestních akcí zaměřených proti zasedání MMF/SB v Praze. Z polských organizací byla v tomto směru nejaktivnější Anarchistická federace ve Vratislavi (WAF). Kromě příprav cesty některých svých členů na demonstrace přímo do Prahy, organizovala solidarizační demonstrace dne 26.9.2000 přímo ve Vratislavi. Podíl polských levicově extremistických organizací na přípravě demonstrací byl poznamenán naprostým nedostatkem finančních prostředků.
V Německu101 a Rakousku102 byla v roce 2000, stejně jako v předchozích letech, vnímána jako potencionálně nejnebezpečnější Scientologická církev. V Německu je činnost Scientologické církve, která má přibližně 6000 členů, od roku 1997 sledována Spolkovým úřadem na ochranu ústavy z důvodu trvajícího podezření, že by tato organizace mohla usilovat o změnu svobodného demokratického uspořádání v Německu. Představitelé úřadu na základě důvodného podezření, že tato sekta usiluje o celosvětovou nadvládu, zdůrazňovali nutnost mezinárodní spolupráce při monitorování jejích aktivit.103 Podle názoru rakouských odborníků představují scientologové bezpečností riziko vzhledem k jejich mezinárodnímu propojení a ke způsobu udržování členské základny. Členové Scientologické církve byli často odrazováni od opuštění organizace pomocí psychologického nátlaku a vydírání.
V Maďarsku, Slovensku a Polsku nebylo nebezpečí tzv. nebezpečných sekt a pseudonáboženských organizací vnímáno s takovou vyhraněností.
V Maďarsku, kde probíhala v r. 2000 diskuse nad zpřísněním příliš liberální legislativy týkající se církví a náboženských společností, byla přijata novela daňového zákona. Podle této novely má nárok na daňové úlevy pouze šest tzv. historických církví. Na Slovensku působilo značné množství náboženských sekt a pseudonáboženských hnutí, Scientologickou církev nevyjímaje, nebyly však prozatím z hlediska státních struktur vnímány jako společensky nebezpečné. Přestože v Polsku nedošlo v r. 2000 ke zvýšení aktivit těchto subjektů, byly vytvořeny policejní skupiny specializované na vyšetřování trestné činnosti související s aktivitami těchto náboženských sekt. Jejich úkolem je především monitorovat činnost tzv. nových náboženských hnutí, která podle odborníků nejčastěji porušují zákony demokratických zemí, např. omezováním lidských nebo majetkových práv.
Vzájemnou komunikaci extremistických skupin velmi usnadňují moderní komunikační prostředky. V roce 2000 extremisté využívali v maximální možné míře Internet, e-mail a mobilní telefony. V mezinárodním měřítku se významným komunikačním nástrojem pravicových a levicových extremistů stalo zasílání krátkých textových SMS-zpráv (Short Message Systém - SMS) z mobilních telefonů. Připojením přídavné klávesnice104, která usnadňuje psaní těchto zpráv, se z mobilního telefonu stal velmi účinný a relativně cenově dostupný komunikační prostředek.
Při šíření hudebních nahrávek s pravicově extremistickou, zejména rasistickou tématikou se plně projevilo využití komprimačního datového formátu MP3 a rozsáhlé využívání anonymizačních služeb nabízených internetovými providery majících sídla mimo území Evropské unie, často v USA. Při anonymizační služby není zpravidla možné určit odesílatele e- mailu, což velmi znesnadňuje prokazování určitých typů trestné činnosti – např. propagace nacismu, rasismu apod.
Kvantitativní nárůst použití Internetu extremisty dosáhl v některých zemích, zejména ve Spolkové republice Německo105, kvalitativně nové dimenze ”informačního sesíťování” (Information networking) jednotlivých extremistických skupin. Tyto ”sesíťované” skupiny tak tvoří obtížně monitorovatelnou, ale přitom rozsáhlou a efektivně spolupracující organizaci.
Kromě již klasického šíření extremistické propagandy, rasově orientovaných hudebních nahrávek a stále intenzivnější koordinace činnosti za využití moderních komunikačních prostředků, došlo v roce 2000 k výraznému nárůstu případů, kdy pravicoví extremisté zveřejnili na Internetu (nebo jeho prostřednictvím jinak šířili) tzv. černé listiny obsahující jména a adresy politických odpůrců.
V roce 2000 se rovněž objevily signály, že levicoví extremisté, zejména v Rakousku, začínají využívat moderní miniaturní bezdrátovou videotechniku k dokumentaci policejních zásahů proti jejich demonstracím.106