Extremismus


Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000

»obsah

Ukázka z interního časopisu
Národně sociální výzva č.6 (březen 2001)

3.březen 2001 – Den sjednocení nacionalistických sil

Tento den se jistě, bez jakékoliv nadsázky, zapíše do srdcí a myslí všech skutečných vlastenců. Tohoto dne na v pořadí již sedmém sjezdu Vlastenecké republikánské strany (nyní již Národně sociálního bloku) vyvrcholil dlouhodobý integrační proces českých nacionálních sil. Naše dřívější roztříštěnost a vzájemné rozpory, které nahrávaly jen a jen našim společným nepřátelům se změnily v pevnou jednotu. Chaos, osobní antipatie, neochota ke spolupráci, ideová rozpolcenost – to vše je již díky Prozřetelnosti mrtvé a namísto toho pozvolna nastupuje disciplína, organizovanost a řád. Pro lokaje stávajícího zločinného režimu již přestáváme být zcela bezzubým protivníkem. Jednotlivé čisté, leč donedávna slabé praménky odporu, tohoto dne dospěly k soutoku v jedinou řeku, v mocný veletok Pravdy, který již nelze zastavit chatrnou přehradou podvodů, manipulací a lží a který jednou očistí tuto těžce zkoušenou zemi od veškerého svinstva – od zločinu, všudypřítomné korupce, dekadentní pakultury a dalšího importovaného hnoje, jímž postsametové kreatury a pochybní vyvolenci zaneřádili tento stát. Právě tohoto dne aktivisté Národní aliance (ta již krátce před tímto datem sama ukončila svou činnost), již zmíněné Vlastenecké republikánské strany a části Národního odporu, položili základy pevného národně opozičního svazku s vírou, že krom zdravého jádra těchto tří organizací se budou časem přidávat nejen další jednotlivci, ale zejména celá vlastenecká uskupení, kterým není lhostejný osud své země a budoucnost našich dětí. Nyní již ale zanechme vzletných, nicméně výstižných formulací a zabývejme se především průběhem samotného sjezdu, jehož se mnozí z čtenářů Výzvy nemohli z jakéhokoli důvodu zúčastnit, a tak byli odkázáni na kusé a hlavně zaujaté “zpravodajství“ či spíše komentáře v prorežimních sdělovacích prostředcích.

Již více nežli 14 dnů před datem konání našeho sjezdu se v tisku objevily informace hovořící o tom, že se jej násilnými aktivitami chystají narušit anarchisté a další levicová sebranka organizovaná v pochybném spolku zvaném “Antifašistická akce“. Lokalita konání sjezdu, pražský kulturní dům Eden, nebyla z naší strany nijak utajovaná, a tak mohlo rudé bahno případné útoky na jeho delegáty snáze naplánovat. Mezi české nacionalisty patří zejména mladí zdraví lidé, jejichž fyzické dispozice jsou na mnohem vyšší úrovni nežli “muskulatura“ 40-50 kilové nadrogované havěti, takže není pochyb o tom, že bychom si s možnými útoky hord nejrůznějších asociálů poradili hravě sami. V našem zájmu však rozhodně není získat pochybný mediální kredit agresivních násilníků, kteří lynčovali ty “hodné antifašisty“. Rozhodli jsme se tedy formálně požádat orgány Policie ČR o ochranu celého našeho setkání, a tak to byli právě policisté, kteří byli nuceni čelit atakům opilé a zdrogované lůzy.

Levicová “protidemonstrace“ začala před objektem KD Eden okolo deváté hodiny dopolední, tedy cca hodinu před započetím celého sjezdu a byla pochopitelně nenahlášená. Anarchisté se na ni krom stupidních transparentů plných nejrůznějších pravopisných chyb vyzbrojili, jak již bývá jejich “dobrým zvykem“, lešenářskými trubkami, dřevěnými holemi, v umouněných batůžcích si s sebou přinesli i dlažební kostky… Takto vybavených otrhaných somráků se nakonec shromáždilo okolo padesáti a jejich útok na přítomné policisty byl opravdu zběsilý (náhodně přihlížející občan se v tu chvíli mohl domnívat, že se náhle ocitl uprostřed děje jakéhosi akčního filmu…). Odpověď pražské zásahové jednotky a dalších pořádkových sil však byla rázná a profesionální, takže špinavá individua byla rozprášena během několika málo minut do všech směrů, přičemž bylo několik špinavců zadrženo a následně obviněno. Rozehnaná rudá pakáž se ještě po menších skupinkách potulovala po okolí s cílem napadat jednotlivce dorážející na náš sjezd, i to jim ale bylo policií znemožněno a akce levicového odpadu tedy skončila naprostým debaklem. Její iniciátoři si šli raději domů lízat rány nebo si někam pořádně “šlehnout“ a následujícího dne se zmohli jen na mediální kňučení o údajně “nepřiměřeném zásahu policistů“, přičemž házení kamenů a jiných předmětu na bezpečnostní složky drze nazvali “nutnou obranou“ (!?).

Verbež byla pozatýkána nebo rozptýlena po okolí, do pražského Edenu se počali sjíždět delegáti sjezdu ze všech koutů České republiky. První z nich doráželi již okolo půl desáté, pár opozdilců ještě před půl jedenáctou, tedy těsně před oficiálním započetím celého setkání. Nakonec dorazilo více nežli 120 zástupců místních a oblastních organizací z Čech, Moravy a Slezska. Krom deklarovaného sjednocení valné části vlasteneckých sil v této zemi se tento sjezd lišil od podobných akcí jiných politických stran zejména v tom, že zde (až na několik málo výjimek) takřka scházely nejrůznější hádky a neshody, jeho účastníci se nedělili na různé pochybné nelegitimní frakce, křídla apod. – hlasovalo se většinou jednotně, jednotná usnesení byla přijímána jednomyslně. O čem se jednalo a hlasovalo? Zejména o změně názvu strany, a to z VRS na NÁRODNĚ SOCIÁLNÍ BLOK, protože právě tato oficiální hlavička nejlépe vystihuje ideály našeho společného boje za národní a sociálně spravedlivou společnost. Došlo též k volbě nového předsednictva. Z toho bývalého v něm zůstali pouze Jan Kopal, který ovšem vyměnil funkci tajemníka za post předsedy strany a Alena Mucková, která zůstala místopředsedkyní. Dalšími členy předsednictva byli zvoleni lidé z bývalé Národní aliance. Konkrétně, do funkce II. místopředsedy David Kocour z MO Svratouch, do funkce tajemníka Luděk Hlinka z MO Karlovy Vary, novým tiskovým mluvčím se stal David Veselý z pražské místní organizace a do čela ústředního sekretariátu NSB byl postaven Filip Vávra, jeden z bývalých čelních aktivistů Národního Odporu. Čestným předsedou strany byl nakonec jednohlasně zvolen Miroslav Rousek, čechokanaďan, bývalý bojovník proti komunismu a oponent nynějšího rádobydemokratického režimu. Mnozí z účastníků sjezdu jistě očekávali, že se na jedné z čelních pozic v NSB ocitne i bývalý zemský vedoucí Národní aliance Vladimír Skoupý, který však nabízenou kandidaturu nepřijal (alespoň protentokrát). Krom volby předsednictva došlo i na zvolení rozhodčí a revizní komise NSB, v nichž krom jiných poctvých národovců zasedli i staří bojovníci z řad bývalé Národní aliance jako např. Michal Podolák či Petr Foukal.

Sjezd byl formálně zakončen okolo čtrnácté hodiny, po čemž ještě následovala zhruba třicetiminutová tisková konference, která si rozhodně nemohla stěžovat na nedostatek zájmu novinářů či televizních štábů. Nějakou objektivitu v jejich zpravodajství nikdo z nás neočekával a také se nekonala – např. v hlavních zprávách na ČT 1 byly záběry na účastníky prokládány kdovíjak starými archivními snímky “hajlujících“ skinheadů a obdobně to vypadalo i v dalších masmédiích řízených “nosatými mudrci“. Inu, každý je svého osudu strůjcem.

MY jsme si vybrali cestu vedoucí k Vítězství, ta jejich neodvratně směřuje k hanbě, opovržení, záhubě – prostě na smetiště dějin.

-bič-


Staženo z Internetu dne 26. října 2001 z adresy http://www.nsb.cz/vyzva6.asp