Extremismus


Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000

»obsah

3. Extremismus a jeho vývoj na území České republiky v roce 20004

  1. 3.1 Obecná charakteristika
  2. 3.2 Pravicově extremistická scéna
    1. 3.2.1 Otevřeně fašistické a neonacistické organizace a uskupení
    2. 3.2.2 Organizace registrované, anebo usilující o registraci u Ministerstva vnitra
  3. 3.3 Levicově extremistická scéna
    1. 3.3.1 ”Anarchoautonomní” scéna
    2. 3.3.2 Neobolševické a tzv. všeslovanské skupiny či organizace
  4. 3.4 Protesty proti globalizaci a zasedání MMF/SB v Praze
  5. 3.5 Poznámky ke vztahu některých subkultur k projevům extremismu
  6. 3.6 Tzv. nebezpečné sekty a pseudonáboženské organizace
  7. 3.7 Terorismus jako jeden z možných prostředků pro prosazování extremistických cílů
 

3.1 Obecná charakteristika5

V roce 2000, stejně jako v předchozích letech 1998 a 1999, byly na území České republiky aktivní:

V dalším textu jsou uváděny konkrétní organizace, včetně registrovaných, které svými aktivitami nebo personálními vazbami vytvářejí základnu (podhoubí) či logistickou nebo politickou podporu českého extremismu i jeho kriminálním projevům. Ne u každé této organizace je možné přikročit k zásahu do jejího postavení a činnosti příslušným státním orgánem, jaký předpokládá právní úprava na úseku občanských sdružení, politických stran a politických hnutí. Aktivisté extremistických organizací totiž velmi dobře znají právní prostředí, ve kterém se pohybují, a snaží se vystupovatve stále větší míře legálně, tj. nenávist obvykle nešíří přímo, ale používají opatrnou demagogii na ”hraně zákona” (viz ukázky v textu).6

Uvádění konkrétních organizací má proto především preventivní motivaci (jak vůči veřejnosti, tak ale také vůči členům organizace), nelze je považovat za skandalizaci těchto organizací ani za projev úsilí o kriminalizaci jejich členů. Smyslem je označit všechny ty organizace, u nichž mají příslušné státní orgány oprávněné důvody domnívat se, že některé jejich aktivity lze spojovat s extremismem, jak je tento pojem ve Zprávě definován a používán. Samotné uvedení registrované organizace ve zprávě o extremismu nemá pro tuto organizaci žádné právní důsledky.

Tento krok je ostatně v souladu se Závěry Výboru pro odstranění rasové diskriminace (CERD), přijatými ke třetí a čtvrté periodické zprávě České republiky, neboť ve své podstatě je cíleným preventivním opatřením.7 Zohledňuje nezbytnost věnovat pozornost stávajícím, ale i nově se etablujícím organizacím z hlediska jejich případných nezákonných aktivit, podmíněnou skutečností, že tyto aktivity mohou vytvářet zázemí i pro velmi nebezpečné kriminální činy jednotlivců. Mělo by zároveň napomoci obyvatelům ČR v základní orientaci v extremistické scéně. Je to i jedna z cest, jak dostatečnou informovaností postavit hráz přílivu nejen nových členů, ale i sympatizantů extremistické scény.

3.2 Pravicově extremistická scéna

Ještě více než v předchozím roce využívala tato scéna platformu občanských sdružení a pokračovala ve svých snahách o vstup na politickou scénu.

Díky tomuto zájmu a snaze jednotlivých organizací o získání zásadního vlivu v procesu politizace pravicově extremistické scény, docházelo ke vzájemným jednáním o způsobech a formách zapojení se do politického života v České republice. Na těchto jednáních se různou měrou podílely prakticky všechny významné organizace pravicově extremistického spektra.

V průběhu roku připravily jednotlivé organizace řadu společných akcí nebo se akcí pořádaných jinou pravicově extremistickou organizací účastnily.

Prakticky všechny pravicově extremistické organizace také udržovaly zahraniční kontakty se stejně orientovanými skupinami. Např. Hnutí národního sjednocení bylo ve spojení se slovenskou organizací Slovenská pospolitost’ a účastnilo se mezinárodní konference pořádané německou Nationaldemokratische Partei Deutschlands (NPD). Předseda Vlastenecké fronty byl například v kontaktu se švédskou krajně pravicovou stranou Sverigedemokraterna (strana typu francouzské Front National). Jednotlivé osoby z pravicově extremistického spektra však disponovaly dalšími osobními nebo korespondenčními kontakty prakticky po celém světě.

Na počátku roku 2001 bylo jejich úsilí o vstup na politickou scénu završeno VII. mimořádným sjezdem Vlastenecké republikánské strany, který se konal 3. března 2001 v Praze. Na tomto sjezdu byla odhlasována změna názvu strany z VRS na Národně sociální blok (NSB). Volbou nového předsednictva byli, až na dva, z vedení takto transformované strany odstraněni její předchozí funkcionáři. Bývalý tajemník VRS, Jan Kopal, který se již v průběhu roku 2000 angažoval na straně pravicově extremistických subjektů, se stal předsedou NSB. Dalšími členy předsednictva byli zvoleni členové Národní aliance, v čele ústředního sekretariátu NSB stanul aktivista Národního odporu, Filip Vávra.

3.2.1 Otevřeně fašistické a neonacistické organizace a uskupení
Blood & Honour Division Bohemia (B & H DB)

Neregistrovaná skinheadská neonacistická organizace. Představovala českou pobočku mezinárodní organizace, která je určena k zajišťování a podpoře fungování skinheadského hnutí, šíření a propagaci idejí neonacismu, nacionálního socialismu, extrémního nacionalismu a činností přímo mířících k vyvolávání rasové či národnostní nesnášenlivosti. Hlásí se k historickému nacismu v modernizované podobě, zastává rasistické, antisemitské a xenofobní militantní postoje. Na vrcholu byla v letech 1997 a 1998, kdy převzala aktivní úlohu organizace Bohemia Hammer Skins (BHS). V roce 1998 tvořilo, podle odhadu vlastních členů, tzv. tvrdé jádro cca 50 – 80 osob, okruh aktivních sympatizantů činil cca 800 osob. Během roku 1999 došlo k utlumení jejích aktivit. Působení neonacistické organizace B&H DB mělo i v roce 2000 sestupný trend. Osoby dříve aktivní v B&H DB se stávaly členy jiných organizací pravicově extremistického spektra, jako např. Národní aliance či Národního odporu. Signály o snahách obnovit činnosti B&H DB v celostátním měřítku, zaznamenané v roce 1999, se v roce 2000 nepotvrdily. Pouze v oblasti Českých Budějovic nadále přetrvávala jistá aktivita pravicových extremistů prezentovaná pod hlavičkou B&H DB. Činnost této regionální skupiny však nedosahovala významných rozměrů.

Národní odpor (NO)

Neregistrovaná organizace, která vznikla ve druhé polovině roku 1999 po neúspěšném pokusu o zaregistrování občanského sdružení Junge Nationaldemokraten (JN). Činnost, cíle a strategie Národního odporu navazují na působení B&H DB. Po svém vzniku počal NO stále častěji organizovat demonstrace, manifestace a protestní pochody, při nichž aktivně spolupracoval s jinými subjekty pravicově extremistické scény jako např. registrovanými organizacemi Vlasteneckou frontou a Národní aliancí. Mezi aktivisty této organizace patří agresivní jedinci, kteří vyhledávají konflikty, napadají lidi v ulicích, ovládají různé druhy bojových umění.8 Někteří z aktivistů navštěvují anarchistické demonstrace a provádějí monitoring ”antifašistů”. Aktivistou NO se stal bývalý místopředseda Republikánské mládeže, kandidát za SPR-RSČ do Poslanecké sněmovny, odsouzený za své rasistické články v týdeníku Republika k zákazu publikování.

V minulosti byli aktivisté NO spjati např. s napadením pražského Gay-Clubu, s útokem na pražskou synagogu či squatt Ladronka, se silvestrovskou bitkou s Romy v Praze – Karlíně apod.9 Činnost Národního odporu byla počátkem roku 2000 silně poznamenána skutečností, že proti několika členům této organizace bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů dle § 260 tr. zák. č. 140/1961 Sb., v platném znění. Aktivisté NO byli v roce 2000 rovněž aktéry např. tří fyzických napadení na Praze 4 (16. ledna, 15. dubna, 28. října)10

Koncem prvního pololetí roku 2000 začala probíhat série jednání Národního odporu s dalšími pravicově extremistickými organizacemi, především s Národní aliancí, o vstupu na politickou scénu. Výsledkem těchto jednání byla spolupráce Národního odporu a Národní aliance s Vlasteneckou republikánskou stranou. Obě zmíněné organizace se rozhodly VRS ”ovládnout” a tímto způsobem dosáhnout svého vstupu na politickou scénu.

Combat 18 11

V roce 2000 nebyly v ČR zjištěny aktivity Combat 18 jako české pobočky britské teroristické organizace. Individuální aktivisté však ve své propagandě této značky využívají:

”Naším cílem je ukázat, že zde existuje reálná síla, schopná udeřit kdykoliv a kdekoliv, se kterou musí všichni počítat. Nepřátelé a zrádci se nás musí obávat, veřejnost musí vědět, že nikdo nesmí brát naše hnutí na lehkou váhu. Jsme armáda naší rasy a my všichni jsme její bojovníci a musíme splnit svou povinnost k této zemi a ke své krvi!

Saháme ke krajním prostředkům, k násilí a teroru, ale je to dnes bohužel jediná zbraň, kterou máme. Nepřátelé se nás bojí a bojí se právem –SKINHEADS byli stvořeni k boji a my dokazujeme, že se nyní a právě zde vede skutečná válka. Mnoho statečných lidí padlo, mnoho bylo raněno, stovky jich jsou uvězněny po celém světě, protože našli odvahu a odhodlání pozvednout zbraň. Přes jejich tragické osudy a oběti jdou tisíce dalších do boje stále znovu a znovu. My zvítězíme. Nebude to zítra a nebude to ani brzy, ale jednou zvítězíme! Tato země již volá po pomstě na těch kdo se na ní provinili! Našich nepřátel je mnoho a proto bojuj i TY!!! Zde se to můžeš naučit!”12

Bohemia Hammer Skins (BHS)

Neregistrovaná organizace nadnárodního charakteru. Od roku 1997 docházelo k utlumení její činnosti, v r. 1998 se projevovala jen okrajově v některých regionech ČR.

V roce 2000 nebyly zaznamenány téměř žádné známky organizované činnosti BHS, stejně jako v roce předchozím.

Hnutí národního sjednocení (HNS)

Neregistrovaná organizace, která vznikla počátkem roku 1996 v Brně. Jedná se o fašizující organizaci. Neskrývaným vzorem této organizace jsou bývalé režimy F. Franca a B. Mussoliniho.
Aktivity organizace v roce 2000 nebyly příliš výrazné ani početné.

Národní obec vlastenecká (NOV)

Neregistrovaná organizace. Přípravný výbor občanského sdružení sídlí v Tišnově na Moravě. Tato organizace úzce spolupracuje s Vlasteneckou frontou.

3.2.2 Organizace registrované, anebo usilující o registraci u Ministerstva vnitra
Vlastenecká fronta (VF)

VF je registrována u Ministerstva vnitra od 17.6.1993 jako občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

Předsedové: prvním předsedou VF byl Jiří Fidler z Brna, kterého později vystřídal Miroslav Knapovský (původně předseda MO VF v Ostravě). Dalším předsedou se stal Jan Skácel, zvolený do čela VF na celorepublikovém sjezdu v Pardubicích dne 17.4.2000.

Sídlo vedení: Praha

Místní organizace (nejvýznamnější): Praha, Ostrava, Kladno, Brno, Chrudim, České Budějovice, Pardubice.

Odhad celkového počtu registrovaných členů: 50 (Každý člen VF musí platit pravidelné roční příspěvky: zaměstnaní -100 Kč, nezaměstnaní –50Kč) Převážnou část členů a příznivců tvoří nacionalisticky orientovaní mladí lidé, z nichž někteří patřili či dosud patří k hnutí skinheads. V řadách této organizace jsou však i občané, kteří s hnutím skinheads neměli nic společného.

Aktivity:

VF vznikla v rámci skinheadského hnutí, od něhož se však postupem doby částečně oddělila i ideově vyprofilovala.

V roce 1999 Ministerstvo vnitra Vlasteneckou frontu upozornilo, že vyvíjí činnost v rozporu s § 4 zákona č.83/1990 Sb., o sdružování občanů a v souladu se zákonem ji vyzvalo, aby od této činnosti upustila. Vytýkané nedostatky byly organizací obratem odstraněny.

VF se snaží zpochybňovat občanský princip, na kterém je založen demokratický systém v ČR a propaguje uplatňování principu, podle kterého se občanům státu přiznávají práva a svobody v závislosti na příslušnosti k určitému etniku nebo národnosti. Tento svůj ideologický koncept však VF veřejně uplatňuje formou odmítání zvýhodňování minorit, bojem proti tvrzené pozitivní diskriminaci, požadavkem rovnosti příležitostí. Tento typ demagogie je ostatně používán pravicovými extremisty po celém světě, neboť komplikuje právní postih.

Vedle pravidelné spolkové činnosti se VF snaží působit i veřejně formou pořádání různých demonstrací, koncertů a podobných shromáždění, vylepováním letáků, vydáváním nejrůznějších publikací, které rozšiřuje v názorově spřízněném prostředí nebo na svých internetových stránkách.

V rámci ČR se členové VF často účastnili veřejných akcí spolu se skinheadskou organizací Blood Honour D.B. (1998) nebo organizací Národní aliance či neregistrovanou organizací Národní odpor (1999, 2000)

Vydávaná periodika: Obrana národa (od roku 1996 do současnosti), Hlas národní mládeže (od roku 1997 do konce roku 1999). Dále měla Vlastenecká fronta na Internetu Zpravodaj Vlastenecké fronty (od roku 1996 do současnosti).

VF udržuje četné kontakty na zahraniční ultrapravicové organizace a subjekty a má úzké vazby na domácí pravicové extremisty z řad skinheadského a neonacistického hnutí.

Ze zahraničních kontaktů VF lze uvést britskou organizaci International Third Position – ITP, polské organizace Polska Wspólnota Narodowa a Všeobecná strana Slovanů a národů spřízněných. Dříve VF udržovala kontakty i s francouzskou Front National – FN, jejímž představitelem je známý francouzský ultrapravicový nacionalista Jean M. Le Pen. Na rozdíl od neonacistických skupin je VF více protiněmecky zaměřená a navíc v rámci organizace existuje názorový proud spřízněný s aktivitami uskupení typu Slovanského výboru ČR.

V r. 2000 nabývala na významu snaha VF o proniknutí na politickou scénu. Po vnitřních diskusích došlo na dubnovém sněmu VF k zásadním změnám ve vedení organizace, kdy na místo tehdejšího předsedy byl novým předsedou zvolen Jan Skácel. Ten chtěl co nejrychleji založit novou politickou stranu Národní sjednocení, která by se přihlásila k odkazu stejnojmenné strany působící v ČR ve 30. letech minulého století pod vedením K. Kramáře. Občanské sdružení VF mělo zůstat zachováno. Otázky spojené se vznikem politické strany se rovněž staly nosným tématem diskuse na sněmu VF. V dalším období byl založen přípravný výbor politické strany Národní sjednocení a probíhaly obsáhlé diskuse o jejím programu. VF také přerušila spolupráci s Národní aliancí a věnovala se zejména řešení vlastních vnitřních rozporů. Ty se týkaly zejména otázek taktiky dalšího politického působení. Po vnitřních sporech probíhajících od jara 2000 se v červenci 2000 část členské základny VF, vedená bývalým předsedou M. Knapovským, oddělila od VF a založila občanské sdružení Vlast.cz., které bylo registrováno u Ministerstva vnitra na podzim 2000. Vlastenecká fronta v důsledku toho ztratila své vedoucí postavení na pravicově extremistické scéně. Koncem roku 2000 měli členové VF v souvislosti s plánovaným založením politické strany Národní sjednocení k dispozici cca 850 podpisů osob, které podporovaly vznik a registraci tohoto politického subjektu. Podání návrhu na registraci bylo proto odsunuto na první čtvrtletí roku 2001.

V polovině roku 2000 VF představila svůj nový měsíčník Národní politika, v jehož vydávání pokračovalo po svém vzniku sdružení Vlast.cz.

Členové občanského sdružení Vlast cz. se brzy po jeho vzniku pokusili založit vlastní politickou stranu, která měla působit pod názvem Národní strana. Na jejím vzniku se měla podílet i část členské základny dříve aktivně působícího občanského sdružení Národní front castistů (NFC), jehož činnost byla v posledních dvou letech v útlumu. Nově vzniklá Národní strana měla výhledově konkurovat dalším zaregistrovaným pravicově extremistickým sdružením jako jsou Národní aliance nebo Vlastenecká republikánská strana. Dne 3.10.2000 podal přípravný výbor Národní strany žádost o registraci spolu se stanovami a petičními archy s podpisy občanů, kteří požadovali její založení. Na internetových stránkách o.s. Vlast.cz se Národní strana prezentovala následujícím (z právního pohledu nenapadnutelným) způsobem: ”Znepokojeni neschopností a neochotou současné politické reprezentace České republiky řešit naléhavé vnitrostátní problémy naší země a zároveň jako výraz nesouhlasu s většinou zahraničněpolitických aktivit české vlády, rozhodli jsme se založit a veřejně prezentovat Národní stranu. Nový politický subjekt, jenž bude jasně, srozumitelně, důrazně a neoblomně hájit českou národní identitu, národní zájmy”.13

Žádost o registraci Národní strany byla Ministerstvem vnitra odmítnuta, neboť nesplňovala zákonné podmínky registrace. Dne 30.11.2000 se uskutečnilo mimořádné setkání příznivců Národní strany s přípravným výborem, na němž předseda přípravného výboru rezignoval na svou funkci, v níž jej nahradil dosavadní člen výboru.14 V důsledku rozkolu mezi členy přípravného výboru došlo následně k ustavení dvou přípravných výborů, jež nadále vyvíjely aktivity směřující k opětovnému podání návrhu na registraci Národní strany.15

Národní aliance (NA)

Byla zaregistrována u Ministerstva vnitra od 26.10.1998 do 15.4.2001.

zemský vedoucí: Vladimír Skoupý

Členská základna: cca 130 zaregistrovaných členů

Sídlo celorepublikového vedení: RAKOVNÍK

Sídla místních organizací: celkem 17 (např. hl.m. Praha, Rakovník, Jihlava, Klatovy, Karlovy Vary, Chomutov, Olomouc, Zábřeh na Moravě, Štětí, Ostrava, Karviná, Veselí nad Moravou a další)

Rozpuštění: Dne 31. března 2000 rozhodlo Ministerstvo vnitra o rozpuštění Národní aliance.

Ke svému rozpuštění vydala NA v Jihlavě (7.4.2000) tiskové prohlášení, v němž konstatovala, že: ”NA své rozpuštění ignoruje a do rozhodnutí soudu pro ní nemá žádný právní význam. I nadále budeme pokračovat v činnosti, kterou jsme doposud vyvíjeli. Protizákonné perzekuce nás pouze utvrzují v přesvědčení, že to, co děláme, je správné! A proto se nikdy nevzdáme a v našem úsilí za žádnou cenu nepolevíme, neboť to, co nás nezabije, nás může pouze posilnit!”

Časopisy: ”VLAJKA” - Časopis novodobého národovectví (dle vyjádření NA ze dne 23.11.1999, které bylo reakcí na přípis MV, došlo na základě rozhodnutí zemského vedení NA k zastavení vydávání tohoto časopisu.16)

”Výzva” - ”interní tiskovina novodobých národovců”. Od května 2000 ji vydává MO Národní aliance Jihlava jako občasník pro členy a příznivce NA. Od dubna 2001 vychází již pod názvem Národně sociální VÝZVA – interní tiskovina novodobých národovců, členů a příznivců Národně sociálního bloku. Distribuci, namísto MO Jihlava bývalé NA zajišťuje MO Svratouch.17

VÝZVA navázala na tiskovinu VLAJKA s tím, že měla být vnějškově ”méně úderná a radikální”.

Nevyhnula se však ve zveřejněných textech např. antisemitským narážkám, jako např. povídka ”Izák”, líčící Žida – lichváře (Výzva č.2), anebo příspěvky ”Kde leží kořeny bezpráví” (”…Občan by neměl zapomenout, že komunismus je židovský vynález!”) atd.

V r. 2000 Národní aliance stále zlepšovala organizaci vlastní činnosti a prezentaci svých postojů. NA také vytvořila kvalitní systém internetové komunikace, která probíhá zejména ”skrytým” způsobem za využívání e-mailu. Finanční prostředky získávala NA zejména z podílu na pořádání koncertů pravicově extremistických skupin (v rámci současné pravicově extremistické scény jsou nejaktivnější hudební skupiny AGRESE, REICHENBERG, ORTEL, BATALLION, BEOWULF, BULDOK, VLAJKA, HLAS KRVE, TORNÁDO, RAGNAROK, KARPATŠTÍ VLCI, KELTSKÝ ŠTÍT, STRIKEFORCE, ATTACK A REVOLVERS), v rámci nichž se zároveň uskutečňovala jednání vedoucích představitelů NA. Dalším zdrojem finančních prostředků NA byly příspěvky od zahraničních dárců. Veškeré finanční záležitosti plně kontrolovalo nejvyšší vedení NA. Národní aliance na počátku roku značně zvýšila své veřejné působení a zintenzívnila i aktivity vedoucí k mediální prezentaci. Nárůst těchto aktivit byl patrný zejména po zahájení vazebního stíhání zemského vůdce NA V. Skoupého. NA sama organizovala nebo se podílela na organizování různých manifestací a protestních pochodů. Představitelé NA také poskytovali rozhovory pro domácí i zahraniční sdělovací prostředky.

Národní aliance pořádala či se účastnila akcí jako např. demonstrace v Mladé Boleslavi (18.3.2000), pořádaná tamní neregistrovanou organizací Obrana národa, demonstrace národních aktivistů na Václavském náměstí (8.4.2000), v Jihlavě (22.4.2000), v Karlových Varech, za podpory VRS a VF, jako reakce na akce homosexuálů (13.5.2000), vzpomínkového protestního shromáždění v Mostě pořádaného VF, demonstrací v Ostravě (19.8.2000), demonstrace ”národních sil” proti zasedání MMF/SB v Praze ( 23.9.2000), protestního pochodu ”českých národovců” v Praze, Příbrami a Ostravě ( 28.10.2000) či demonstrace spojené s předvolebním mítinkem do obecních zastupitelských úřadů v Jablonci nad Nisou ( 4.11.2000).

Dne 17.11.2000 uspořádala Národní aliance v Chrudimi protestní pochod:”11 let po sametovém podvodu, svoláváme všechny, kteří zůstali hrdí a nepokoření...”

* Za zrušení totalitních paragrafů (myšleny především §§ 260, 261 tr. zák.– pozn. zpracovatele),18
* Za důsledné dodržování svobody slova a projevu,
* Za propuštění politických vězňů, kteří jsou vězněni pouze za to, že svobodně vyjadřovali své názory, postoje a ideály,
* Proti neustálému zvýhodňování cizích etnik,
* Proti snaze současné vládní garnitury o likvidaci opozičních, národně orientovaných organizací formou zrušení jejich registrace, aniž by k tomu existoval jakýkoli zákonný důvod”.

MO NA Praha uspořádala pietní akci k uctění památky prezidenta Dr. Emila Háchy (24.6.2000). Vzrůst aktivit a zájem vedení NA na vzniku nové politické strany Národně sociální aliance byl pak motivačním prvkem pro členy jiných pravicově extremistických organizací k přestupu do NA.19 Všechny tyto aktivity probíhaly od dubna 2000 v atmosféře poznamenané rozpuštěním NA odstupujícím ministrem V. Grulichem a následným odvolacím řízením proti tomuto rozhodnutí.V průběhu roku 2000 probíhala řada jednání mezi zástupci NA a dalšími pravicově extremistickými organizacemi o způsobu vstupu a metodách působení na politické scéně. Zároveň v první polovině roku řešila NA vnitřní krizi související s osobními ambicemi některých vedoucích představitelů. Uvalení vazby na zemského vůdce se snažili někteří ambiciózní členové NA využít k zaujetí významných pozic v organizaci, narazili však na zásadní nesouhlas zakládajících členů NA.

Ve druhé polovině roku se pak vedení NA výrazně zaměřilo na spolupráci s Vlasteneckou republikánskou stranou (VRS) při přípravě na podzimní volby do krajských zastupitelstev. Výsledkem bylo zařazení prakticky všech významných členů NA na kandidátní listiny VRS ve Středočeském, Plzeňském a Karlovarském kraji.20 Představitelé NA se také zúčastnili jednání srpnového sjezdu VRS. Předvolební spolupráce mezi NA a VRS byla považována za jakýsi přípravný ”test” na parlamentní volby 2002.

NA si současně uchovala velmi kvalitní vazby do prostředí skinheadských a neonacistických organizací. Šlo zejména o Národní odpor a Obranu národa, které vznikly na základech neonacistické organizace Blood&Honour Division Bohemia (B&H DB).

Ještě před podzimními volbami do vyšších územně správních celků rozhodla Velká rada NA o hromadném vstupování členů NA do VRS, značná část členů NO již také vyplnila přihlášky do VRS. Probíhala také jednání mezi NA a NO o dalším postupu při a po vstupu do VRS. Jejich výsledkem byl záměr přehlasovat při volbě nového předsedy na sjezdu VRS počátkem roku 2001 stávající členy VRS a prosadit do čela osobu více nakloněnou novým členům VRS z řad NA a NO. Zemský vůdce NA svou kandidaturu odmítal s tím, že se bojí negativní prezentace své osoby. Výše uvedený scénář byl, jak shora uvedeno, realizován 3.3.2001 na VII. mimořádném sjezdu VRS.

Svolání mimořádného sjezdu VRS předcházelo rozhodnutí Národní aliance ze dne 18.2.2001 o jejím dobrovolném rozpuštění.

Ukázky z textů interního časopisu VÝZVA

Výzva č. 1 (Květen 2000)

Michal Podolák: ”Holocaust”

”Holocaust, holocaust a ještě jednou holocaust. Tímto zaklínadlem se dnes a denně pokouší sionistická lobby vnutit pocit viny všem evropským národům, český nevyjímaje….

Ne, nehodlám na tomto místě ten ”jejich” holocaust nikterak zpochybňovat, ani si nemyslím, že by to bylo třeba…Chci pouze toto téma nadhodit, poprosit čtenáře, aby se zamysleli nad tím, komu a jakým účelům tato ”holopropaganda” slouží, kdo z ní nejvíce těží a kdo na ní nejvíce doplácí (a to nejen finančně!)…”

Výzva č. 2 (Červen 2000)

Michal Podolák : Až ke konečnému vítězství

”V naší věci je důležité, aby byly zájmy kolektivu (organizace) vždy nadřazeny zájmům jedince, jen tak můžeme přečkat kritická období a dosáhnout vítězství.

Nebojím se to říci - žádná organizace, žádný politický subjekt v tomto státě není v současné době tak častým terčem politických perzekucí ze strany mocných, jako je tomu u Národní aliance. Náš vůdce V.Skoupý je zcela bezdůvodně držen ve vazbě, na naše členy jsou neustále podávána trestní oznámení z nejvyšších míst, naše demonstrace a protestní pochody jsou zakazovány pod těmi nejstupidnějšími záminkami, žádost o registraci politické strany, která sice není nástupnickou organizací NA, ale dle ministra Grosse je již předem podezřelá z ”názorové a personální kontinuity s o.s. NA”, byla zamítnuta.

„Útlak a teror provází naše bytí v tomto prohnilém politickém systému od okamžiku, kdy jsme začali nabírat na síle a slouhové režimu se počali zcela oprávněně obávat, že se naše vítězství a tedy i konec jejich éry blíží. Již nyní by měli tito zločinci a zrádci národa místo křečovitých perzekucí opozice plakat nad svým vlastním osudem. My totiž nebudeme znát lítost, každý bude za své činy po zásluze odměněn!“

Vlastenecká republikánská strana - VRS

Zaregistrována u Ministerstva vnitra dne 1.10.1996.

Sídlo: původní Ostrava, nyní Most - Vtelno

Sekretariát strany byl v Brně, strana dále byla aktivní v Praze, Českých Budějovicích, Klenčí pod Čerchovem, Mostě, Ústí n/Labem, Jablonci n/Nisou, Liberci, Hrádku u Rokycan, Tanvaldu, Litovli, Náchodě, Ostravě či Frýdku – Místku.

VRS se v roce 1996 deklarovala jako ”pravicová politická strana respektující tradice a zásady republikanismu a vlastenectví. Zejména navazuje na Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, s tím že ve svých řadách sdružuje občany všech profesí a sociálních skupin. VRS usiluje o to, aby Česká republika byla demokratickým, humánním, silným a ekonomicky prosperujícím státem s parlamentním pluralitním politickým systémem a republikánským státním zřízením. Ve své politické linii se snaží o prosazování systému ”přímé demokracie”, v níž maximum výkonné moci bude převedeno na obecní a zemskou samosprávu s právem každého občana rozhodovat o věcech veřejných svých volených zástupců do zákonodárných orgánů, orgánů samosprávy a prostřednictvím institutu referenda. Tato strana nemá nic společného se stranou Dr. Miroslava Sládka, tedy SPR-RSČ”.21

Hlavní cíle Vlastenecké republikánské strany obsahoval ”Komplexní politický program Vlastenecké republikánské strany”, jímž deklarovala následující body:

1. Prosadit právní, bezpečnostní ochranu a sociální jistoty s oceněním práce každého poctivého občana.
2. Zabezpečit základy demokratické společnosti pro její rozvoj k prosperitě, společenskému pořádku, bezpečnosti a spravedlnosti.
3.Ústavní cestou uplatnit prvky přímé demokracie.
4. Cestou spravedlnosti se vyrovnat s komunistickou minulostí.
5. Zákonnou formou zastavit rozvoj neokomunismu v republice po roce 1989

Programové cíle VRS byly tedy formulovány tak obecně, že nevydělovaly tuto stranu z řady jiných politických stran a jejich programů takovým způsobem, aby bylo možné, na základě Komplexního politického programu, zahájit s ní řízení podle § 14 a § 15 zákona o politických stranách.22 VRS se však postupem času začala sbližovat s pravicovými extremisty a přejímala i jejich xenofobní rétoriku. Příkladem může být časopis VLASTENEC vydávaný VRS v Ostravě. Lze se zde např. dočíst v příspěvku Neděkujeme, odtáhněte ”…, že za jeho působení na vnitru zde natahal různé gangy zejména z východu, nájemné vrahy z Ukrajiny, dealery drog z Albánie a Kosova, za to, že se po setmění bojím vyjít ven, že mě cikánské tlupy okradou za bílého dne a když si jdu stěžovat tak jsem označen cikánským mluvčím Uhlem za rasistu?…” 23 Jiné pojednání bylo věnováno Vlastenecké frontě, jejím cílům a kritice postupu Ministerstva vnitra vůči této organizaci,24 anebo kauze zdi v Matiční, kterou komentovalo slovy ”…Menšina bílých slušných odejde z Matiční a bude hledat nový domov jinde a doufat, že nebudou muset časem utíkat i odtud, jako se to stalo srbským uprchlíkům z Bosny v Kosovu…”25

Na VII. mimořádném sjezdu VRS konaném 5. srpna 2000 došlo k personálním změnám ve vedení strany a jejích komisích, změně sídla strany a stanov VRS, které byly u Ministerstva vnitra zaregistrovány 15.9.2000. Tyto změny předznamenaly další vývoj uvnitř VRS.

Od výše uvedeného mimořádného sjezdu lze konstatovat, že se VRS aktivně podílela na akcích pořádaných pravicově extremistickými subjekty, na nichž s projevem po boku představitelů NA, VF, NO či Obrody národa pravidelně vystupoval tajemník VRS Jan Kopal (např. 19.8.2000- Ostrava, 23.9.2000-Praha, 4.11.2000 – Jablonec n/Nisou).

S ohledem na zákonné důvody, jež mohou vést ve smyslu § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., ke zrušení strany a hnutí rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, je její činnost v současné době dokumentována z hlediska skutečností majících význam pro uplatnění postupu podle citované právní úpravy; ze strany Ministerstva vnitra to předpokládá eventuálně následné zpracování materiálu pro jednání vlády ve věci podání příslušného návrhu soudu.

„Národně sociální blok“

Jak již bylo řečeno výše, dne 3.3.2001 se uskutečnil VII. mimořádný sjezd. Na tomto sjezdu byla schválena též změna stanov spočívající mimo jiné ve změně jejího názvu na Národně sociální blok se zkratkou NSB. Registrace předmětné změny stanov byla rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 22.5.2001 odmítnuta.26 K propagaci NSB jsou využívány webové stránky Národní aliance s tím, že budou do zprovoznění vlastního webu NSB přinášet aktuality a informace o chystaných akcích, jak jeho, tak i ostatních ”národoveckých” sdružení.

Na této své aktuální stránce zveřejnila NSB ”Petici za právo na vydávání historických dokumentů a přístup k informacím”, a to v souvislosti s vydáním knihy Adolfa Hitlera ”Mein Kampf”.27

Tisk: interní Národně sociální Výzva. Časopis novodobých národovců, členů a příznivců NSB28

Akce. Magazín národního obrození

Aktivity

Dne 1.5. 2001 se uskutečnilo za účasti cca 200 - 300 osob shromáždění na nám. Míru v Praze, na němž Národně sociální blok proklamoval své záměry.

Republikánská mládež (RM)

Registrovaná organizace

Republikánská mládež vznikla v r. 1997. Ustavující sjezd Republikánské mládeže se uskutečnil 24. října 1998 v Praze.

Základní složkou RM je místní organizace. Spojovacím článkem mezi místními organizacemi a Ústřední radou RM je oblastní vedoucí.

Organizace pracuje jako mládežnická organizace SPR-RSČ. Její členové se rekrutují i z řad skinheadů, je zaznamenána spolupráce s NA či VF.

Vymezuje se proti ”odnárodňování jednotlivých států a postupnému předávání jak politické, tak ekonomické moci nadnárodním institucím”. Hlásí se k Euronat Jeunesse (Evropská nacionální mládež).29 Na svých webových stránkách prezentuje program, o jehož realizaci chce usilovat. Deklaruje zde některé ze svých postojů jako např: ”Odmítáme jakékoliv zvýhodňování různých národnostních etnik, především cikánů, při přijímání na střední a vysoké školy” (Školství, bod VI) či ”Konečně dořešit otázku nepřizpůsobivých etnik, např. cikánů - mj. obnovením domovského práva, odbouráním všech neoprávněných výhod apod. Na společnosti nebude a nesmí nikdo parazitovat (Bezpečnost, bod III.) a dále požadují, aby ”stát zamezil příliv uprchlíků ze třetích zemí” a ”zákaz anarchistických a jiných uskupení,která mají svou činností negativní vliv na zdravý růst mládeže”30

Předmětný program Republikánské mládeže byl Ministerstvem vnitra vyhodnocen jako diskriminační a s ohledem na část nazvanou „Politika a armáda“ zároveň v rozporu s ust. § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 83/1990 Sb., jež vylučuje z režimu tohoto zákona sdružování občanů v politických stranách a v politických hnutích. Na základě této skutečnosti byla vůči jmenovanému sdružení uplatněna dne 27.7.2001 výzva ve smyslu § 12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb.

Republikáni Miroslava Sládka

Dne 12.7.2000 bylo Ministerstvem vnitra registrováno politické hnutí s názvem Nezávislá republikánská mládež. Toto hnutí se zúčastnilo v koalici nesoucí název Republikáni Miroslava Sládka spolu se SPR-RSČ a Sdružením důchodců České republiky podzimních voleb do územně samosprávných celků. Volby pro tuto koalici skončily neúspěchem. V souvislosti s návrhem na konkurs podaným u Městského soudu v Praze na majetek SPR-RSČ (konkurs byl vyhlášen 21.2.2001) se hnutí zaměřilo na ”převzetí její členské základny”. Na sjezdu konaném dne 9.12.2000 v Praze byla přijata změna stanov, na základě které se hnutí transformovalo v politickou stranu s názvem Republikáni Miroslava Sládka. Tato změna byla zaregistrována Ministerstvem vnitra dne 25. ledna 2001. Republikáni Miroslava Sládka ideově navazují na SPR - RSČ. Na svých webových stránkách propagují EURONAT.31

Tiskovinou strany zůstala Republika.

”Národní program Republikánů” všemi svými body plně odpovídá dikci používané bývalou SPR-RSČ. Za cíl si klade uchopení moci a řadu změn, avšak otevřeně nedeklaruje násilnou formu uchopení moci.

Ukázky z ”Národního programu Republikánů”32

6. Zpřísníme dohled nad udělováním českého občanství a okamžitě zastavíme migraci

”Uplynulá léta nás poučila, že narůstajícím počtem migrantů na našem území se automaticky zvyšuje kriminalita a nezaměstnanost. K žádnému obohacování společnosti z jejich strany nedošlo a ani nedojde. Místo toho si ”vychutnáváme” pravý opak – multietnický guláš….Kdo může věřit, že naše země zůstane sama sebou, když už dnes je otevřeným rájem pro různá etnika a naše děti jsou již pomalu vychovávány za zvuků primitivních černošských a cikánských zpěvů?”

21. Bezpečnost, priorita Republikánů

”7. Řešení otázky nepřizpůsobivých etnik – prosadíme zákon o domovském právu”

23. Zákony musí platit pro všechny stejně – tedy i pro menšiny

”Je nepřípustné, aby na kritiku cikánské kriminality bylo nadále pohlíženo jako na rasismus. Sami cikáni toho využívají a zatím takřka beztrestně vraždí, znásilňují a okrádají řádné občany. Nemáme nic proti jejich barvě pleti či původu. Chtějí-li však žít s námi v jedné zemi, musí se přizpůsobit většině. Navrhujeme přezkoumat oprávněnost sociálních dávek a invalidních důchodů u cikánů. Je všeobecně známo, že velká většina z nich těchto sociálních dávek zneužívá. Ubírají je tak těm, kteří je sice potřebují, ale nedostanou, protože nejsou cikáni. Podporu v nezaměstnanosti by měl dostat jen ten cikán, který někdy v životě pracoval. Nepřipouští se ani opakované přednostní přidělování bytů cikánům, kteří je demolují a systematicky ničí.

RMS nebude tolerovat existenci tzv. cikánských politických stran, které jsou výhradně stranami jednoho etnika. To je podle nás skutečný rasismus, který chceme potírat. Stejně jako pokusy uplatňovat tzv. pozitivní rasismus – zvýhodňování cikánů (nebo kohokoliv jiného) při přijímání na střední a vysoké školy, do zaměstnání atd.”

S ohledem na zákonné důvody, jež mohou vést ve smyslu § 13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb., ke zrušení strany a hnutí rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, je její činnost v současné době dokumentována z hlediska skutečností majících význam pro uplatnění postupu podle citované právní úpravy; ze strany Ministerstva vnitra to předpokládá eventuálně následné zpracování materiálu pro jednání vlády ve věci podání příslušného návrhu soudu.

3.3 Levicově extremistická scéna
3.3.1 ”Anarchoautonomní” scéna

V roce 2000 se aktivity anarchistických a autonomních skupin soustředily téměř výhradně na přípravu protestních akcí proti zasedání MMF/SB v Praze resp. proti globalizaci obecně. Teprve koncem roku 2000 došlo v rámci jednotlivých organizací k řešení jejich interních záležitostí.

Největšími a nejvýznamnějšími anarchistickými organizacemi působícími v České republice jsou Československá anarchistická federace (dříve Česká anarchistická federace), Organizace revolučních anarchistů Solidarita (ORAS) a Federace sociálních anarchistů (FSA).33 Společnou programovou tezí těchto tří organizací je odmítnutí státu a kapitalistické organizace ekonomiky. Narozdíl od ČSAF, akcentují ORAS a FSA čistě politickou činnost.

Československá anarchistická federace (ČSAF, dříve ČAF)

Neregistrovaná organizace. V r. 1997, po připojení slovenské pobočky, IV. sjezd ČAF (založené v r. 1995) rozhodl o změně názvu organizace na ČSAF.

”Československá anarchistická federace (ČSAF) je antiautoritářskou organizací svobodomyslných lidí, kteří se nehodlají smířit se současným společenským systémem, jenž se zakládá především na dvou pilířích útlaku a vykořisťování - státu a kapitalismu. Nejsme ale pouhými negativisty, kteří dokáží viditelné i skryté nedostatky pouze kritizovat. Snažíme se také aktivně propagovat naši alternativní vizi uspořádání svobodné a samosprávné společnosti”.34

Ve své programové rétorice se ČSAF striktně vyhýbá používání rétoriky třídního boje. Ve své kritice existujícího systému se zaměřuje na propojení moci (donucení) a kapitálu. Základní tezí, s níž operuje, je, že stát vznikl k obraně soukromého vlastnictví a že kapitalismus potřebuje podnikat v efektivních podmínkách kontroly společnosti. Samotná kapitalistická organizace ekonomiky je kritizována zejména v oblasti průvodních jevů globalizovaného kapitalismu. Těmito průvodními jevy míní konzum a s ním spjatou nadprodukci výrobků, vyčerpávání zdrojů surovin, energie, ničení ekosystémů a narůstající moc a nekontrolovatelnost nadnárodních korporací, velkých investorů a finančních spekulantů. Komplex otázek spojených s představou rekonstrukce společnosti vnímá ČSAF tak, že neprivilegované třídy musí samy vybojovat a udržet svobodu a sociální spravedlnost. Programově se tato organizace zaměřuje na mládež.

Organizační struktura

ČSAF funguje na principu dobrovolnosti. Rozhodování i činnost vychází výhradně ze zdola, od členské základny. Neexistuje žádný centrální orgán.

Směřování ČSAF, rotace funkcí a případné celoorganizační změny jsou projednávány vždy na sjezdech členské základny, které se konají zpravidla dvakrát do roka. Česká a slovenská část ČSAF jsou ve svém rozhodování autonomní. ČSAF je aktivní zejména v Praze, Přerově, Chocni, Vimperku a Bratislavě.

členskou základnu ČSAF tvořilo koncem roku 2000 cca 20 - 30 osob

Tiskoviny

Anarchistická revue Existence je vydávána čtvrtletně. V nabídce na webových stránkách ČSAF dále figurují A-kontra, Konfrontace, Solidarita, publikace slovenských organizací Zdola a Priama akcia, anebo nášivky ABC či samolepky ”Food not bombs”.35

Dále ČSAF vydává plakáty, letáky a publikace převážně zaměřené na anarchistickou teorii a praxi. Vytvořila také funkční distribuční síť těchto materiálů.

V rámci svých aktivit ČSAF pořádá:

* různé kulturní akce, na nichž získává finanční prostředky pro svou činnost,
* veřejné akce (demonstrace, infostánky atd.), které většinou bývají součástí kampaní vedených ČSAF.

Vně anarchistického hnutí se snaží o spolupráci s takovými organizacemi, které se zaměřují na dílčí problémy současné doby a programově neprosazují zachování ”sociálně nespravedlivé společnosti”.

Stejně jako většina ostatních anarchistických a autonomních skupin a organizací se i ČSAF zapojila do Iniciativy proti ekonomické globalizaci – Praha 2000 (INPEG). V důsledku toho odsunula vlastní interní problémy do pozadí a zabývala se jimi až v listopadu 2000, kdy se uskutečnil XI. sjezd ČSAF. Tento sjezd se již soustředil především na činnost a úkoly organizace v roce 2001, a to např. na organizaci oslav 1. máje 2001 či koordinaci aktivit s mezinárodní iniciativou na podporu vězněných a zadržovaných anarchistů tzv. Anarchist Black Cross (ABC). Dále se ČSAF rozhodla zapojit do nově zahájené mezinárodní kampaně ultralevicových aktivistů, jejímž cílem je zrušení EU. Projednání koncepce a formy této kampaně na území České republiky bylo přesunuto na první pololetí roku 2001, v němž se má konat XII. sjezd ČSAF. V této souvislosti naplánovala rozšíření mezinárodních kontaktů na další stejně orientované skupiny. Prioritou ČSAF na další období zůstal vstup do Internacionály anarchistických federací (IAF).36

Ukázky z Manifestu Československé anarchistické federace

Proti státu a kapitalismu

”...Státní a kapitalistický systém je založen na principech dominance, autority a ovládání přírodních i lidských zdrojů. Stát historicky vznikl k obraně soukromého vlastnictví a výrobních prostředků - tedy společenské krádeže a vykořisťování......Vlády a politické strany jsou přímo či nepřímo pod vlivem kapitálu, jehož zájmy ochraňují...Zájmy novodobého velkokapitálu jsou prosazovány mezinárodními obchodními, finančními a vojenskými institucemi, dohodami a seskupeními, jako jsou např. Světová obchodní organizace (WTO), Mezinárodní měnový fond (IMF), Světová banka (WB), Severoamerická dohoda o volném trhu (NAFTA), Evropská unie (EU), Severoatlantická aliance (NATO) apod.,které mají přímý vliv na rozhodování vlád národních států. Sobecké ekonomické zájmy nadnárodních koncernů a zahraničních investorů určují dění v mnoha zemích především tzv. Třetího světa, který je stále zdrojem levných surovin a pracovních sil. Situace v některých oblastech vypadá jako plánovaná genocida realizovaná podporou místních válek, diktátorských režimů či zákazem výroby vlastních léků na nemoce, jež zabíjejí po tisících. Globalizovaný kapitalismus se stal nebezpečným pro svou neomezenou moc a nekontrolovatelnost.......Lidé jsou záměrně vychováváni ke ”konzumentské” morálce, která jim má zaslepit oči a navodit zdání svobody. Důsledkem tohoto procesu je kulturní degradace společnosti a člověka a jejich časté patologické projevy. Stavíme se proti jakékoliv formě společenského útlaku, tedy nejen proti otevřenému kapitalismu, ale také i proti tzv. diktatuře proletariátu, jelikož jde o pouhou diktaturu stranické elity či jednoho vůdce. Prostředí autoritativního společenského a ekonomického systému produkuje mnoho negativních projevů ve společnosti jako je xenofobie, rasismus, fašismus, nacionalismus, sexismus, homofobie apod. Některé z těchto projevů jsou ještě přiživovány agresivními autoritářskými ideologiemi a církvemi.

Za svobodnou společnost

Cesta ke svobodě a sociální spravedlnosti

”...Anarchisté jsou stále ti, kteří figurují na černé listině represivní moci jako položka číslo jedna, ne však proto, že by byli nebezpeční společnosti, ale proto, že jsou největším nebezpečím pro státní moc a zájmy kapitálu. Vzdát se z taktických důvodů označení anarchisté je pro nás nepřijatelné, jelikož bychom tím mimo jiné zneuctili památku svých předchůdců.....Vytváření svobodné bezstátní socialistické společnosti by mělo navazovat na již existující samosprávná sdružení ve výrobní a společenské sféře.....Při procesu přeměny nynější autoritativní společnosti se možná nevyhneme sebeobraně před násilím ze strany represivních složek, ať už patřících státu či nadnárodním společnostem....V dnešní době a nejbližší budoucnosti několika let považujeme skutečný sociální zvrat směrem ke svobodnému uspořádání společnosti za nereálný díky malému uvědomění neprivilegovaných tříd a malým zkušenostem českých a slovenských pracujících s každodenním sociálním bojem”.

ČSAF zároveň zpřístupňovala na svých webových stránkách zájemcům citace z děl ”anarchistických klasiků”. Např. mezi citacemi vybranými z díla Michaila A. Bakunina ”Lidé a svoboda” se lze dočíst, že: ”dospíváme tedy k závěru, že je absolutně nezbytné zničit státy nebo, chcete-li, radikálně a úplně je předělat, a to v tom smyslu, že by přestaly být centralizovanou, shora dolů organizovanou mocí, a přeorganizovaly se, buď pomocí násilí či nějaké zásady, tak, že by se všem stranám dostalo absolutní svobody”.

Anarchistický černý kříž (ABC) při ČSAF

působí v rámci organizace jako iniciativa pomáhající především finančně, anarchistům a ostatním radikálně levicovým neautoritářským aktivistům, kteří jsou pronásledováni ”státní mocí v podobě policie a soudů”. Mezi další aktivity ABC patří posílání protestních e-mailů, dopisů a faxů a pořádání protestních demonstrací před zastupitelskými úřady atd. V kauzách českých anarchistů obvykle směruje tyto nátlakové akce na Kancelář prezidenta republiky, Ministerstvo spravedlnosti či Ministerstvo vnitra apod.

Federace sociálních anarchistů (FSA) - členská sekce Mezinárodní asociace pracujících (MAP-IWA-AIT)

Neregistrovaná organizace, která vznikla v r. 1997 odštěpením politicky orientovaných anarchistů z ČSAF. Profilovala se jako radikální organizace s ideovou orientací na anarchosyndikalismus.

Pro FSA je stát nástrojem vládnoucí třídy, který slouží k obraně jejích zájmů. Podle ní je ekonomický boj pouze součástí boje za novou dějinnou šanci umožňující lidstvu vyvíjet se v beztřídní společnosti založené na spolupráci, solidaritě a vzájemné pomoci. FSA operuje s představou postupného vzniku malých propagandistických skupin na pracovištích nebo v místech bydliště spojujících se ve společné federativní organizaci. Postupné rozšiřování agitačních buněk v silnější lokální organizace má být provázeno přesunem těžiště činnosti na podporu a organizování sociálního boje. Předpokladem úspěchu pro FSA je získání podstatné části společnosti pro projekt samosprávné a beztřídní společnosti.

Tiskoviny

noviny FSA Svobodná práce (vydávány měsíčně)

FSA, kromě toho, že vyvíjí intenzivní publikační činnost, založila anarchistické odbory. Odborový svaz ROVNOST je součástí Mezinárodní asociace pracujících.

FSA se podílela v roce 2000 na prohlášení pořadatelů anarchistického 1. máje 2000 v Praze spolu s organizacemi Solidarita - organizace revolučních anarchistů, Antifašistická akce, Československá anarchistická federace.

Jedinou větší aktivitou FSA v roce 2000, kromě podílu na protestních akcích proti zasedání MMF a SB v Praze, byla letáková kampaň uspořádaná ke konci roku. Byla zaměřena na kritiku současné politické a ekonomické situace v ČR a politického systému jako takového. V rámci této kampaně vyzývala FSA k založení radikálního anarchistického odborového sdružení, které by mělo nahradit stávající ”prosystémové” odborové organizace. V závěru roku se FSA zabývala plánováním sjezdu FSA, který by se měl uskutečnit počátkem roku 2001.

Ukázka z textů FSA

Kdo jsme a jak to chceme? – Základní programové body FSA

Společnost na přelomu tisíciletí
Zůstaneme lidmi, nebo se z nás stanou lidské zdroje?

”…Globalizovaná ekonomika ukázala, že každý sebemenší otřes Nového světového pořádku vyvolá krizovou vlnu po celém světě, která opět posune dál část pracujících na hranici chudoby. ”Demokratický režim” se již dávno přestal orientovat na ”humanistické” hodnoty a lidé jsou pro něj jen obtížným hmyzem, vymáhajícím nejrůznější sociální dávky, ”lidskými zdroji”, čísly na odpis…Co bude za několik let? Z naší země se stane chudičká provincie Evropské unie, v níž bude třetina lidí živořit na podporách a bídných platech ze zaměstnání na částečný úvazek a sezónních prací.”

Práce a společnost

”…Anarchisté tedy odmítají státní zřízení a chtějí ho nahradit bezstátní, tj. beztřídní společností, která jako jediná je společností skutečně svobodnou”.

Sociální revoluce a vznik svobodné společnosti

”…Vládnoucí třída se nevzdá své moci a privilegií bez boje! Společenská změna, kterou chceme, bude nutně mít revoluční charakter. Vezme na sebe podobu nesmiřitelného zápasu dvou protikladných společenských tříd…

…Sociální revoluce je zásadní změna struktury státu. Znamená nejen přechod od kapitalismu k anarchistické ekonomice, založené na spolupráci a rovnostářství, ale i odstranění státu a všech hierarchických struktur. Sociální revoluce se nedělá, ale propuká, většinou v souvislosti se stupňujícími se státními represemi proti revolučnímu hnutí.

Jejím možným začátkem může být generální stávka, která ochromí praktický chod kapitalistického státu. V tomto okamžiku pracující začnou vyvlastňovat výrobní prostředky a převádět je pod kolektivní správu. Je nutné rovněž vytvořit dobrovolné miliční jednotky. Ty se postaví státním represivním složkám, které se budou snažit revoluční proces násilím zvrátit. Ozbrojené milice budou pod kontrolou pracujících a jejich organizací a budou mít spojené velení. Pokud má být úspěšně vytvořena beztřídní svobodná společnost, je nutné během revoluce důsledně zlikvidovat státní i kapitalistické struktury….

Dnes před námi leží pouze dvě možnosti. Buď se ocitneme na dně utužující se třídní společnosti, nebo se konečně pokusíme vzít svůj osud do vlastních rukou”.37

Organizace revolučních anarchistů Solidarita (ORAS)

Neregistrovaná organizace, vzniklá z moravské syndikalistické skupiny Solidarita, která zase vznikla v r. 1996 odtržením z tehdejší ČAF (nyní ČSAF). Od svého vzniku se ORAS soustředila na program společenské samosprávy a průmyslového syndikalismu.

Jako svůj hlavní cíl ORAS definuje svobodu každého jedince. Boj za svobodu jedince je však podle ORAS podmíněn kolektivním bojem proti hospodářskému systému, který je na potlačování skutečně svobodného rozvoje jedince založen. ORAS navrhuje účast anarchistických aktivistů v každodenních sociálních bojích pracujících, každodenních diskusích s pracujícími, šíření anarchistických idejí a podporování samosprávné organizovanosti. Zvláštní důraz klade na roli odborů. Odbory navrhuje zbavit byrokracie a zintenzivnit zapojení pracujících do jejich činnosti. Podstatnou součástí transformace má být i zvýšení solidarity jak uvnitř odborů, tak mezi odbory navzájem, a to nejen vnitrostátně, ale i mezinárodně.

Vydává časopis Solidarita.

Antifašistická akce (AFA)

AFA je neregistrovaná organizace sdružující radikální (militantní) antifašisty, kteří vytvářejí akční skupiny, které přednostně vyvíjejí svou činnost v jednotlivých lokalitách či regionech. Česká AFA vznikla v červnu 1996 a je propojena s ostatními zahraničními AFA organizacemi. Po útlumu své činnosti v letech 1997 – 1998, se v roce 1999 zaktivizovala a nyní patří mezi významné subjekty anarchoautonomí scény.

AFA sama sebe charakterizuje následovně: ”Prioritním úkolem AFA je ochrana politického a veřejného prostoru revolučního anarchistického hnutí, zabezpečení jeho šíření skrz propagaci a sociální boj před útoky a vytlačování neonacistickými a pravicovými skupinami a organizacemi a represivními složkami státního aparátu. Toto je základním smyslem existence a práce české AFA na rozdíl od ostatních zahraničních organizací stejného jména....AFA považuje odstranění kapitalismu a státu a vznik svobodné sociálně spravedlivé a beztřídní společnosti jako základní předpoklad zabraňující vzniku fašismu a růstu krajní pravice. Toto je možné však jedině v době skutečných společenských změn, dosažených sociální revolucí, kterou podnítí revoluční anarchistické hnutí. AFA v dlouhodobém revolučním cíli vidí svůj úkol v přípravě podmínek pro tyto revoluční změny” 38 .....AFA zásadně odmítá pacifismus v antifašistickém hnutí a považuje ho za jed, který v minulosti zapříčinil milióny mrtvých a strádajících. V rámci antifašistického boje hodlá šířit militantní duch. 39

AFA působí v Praze, Brně, severních Čechách a na Zlínsku.

Vydává časopis: AKCE! a založila emailový mailing list.

V průběhu roku 2000 ztratila AFA možnost získávat propagační materiály od německé AFA z Berlína. Jedinou větší akcí AFA v roce 2000, vyjma aktivní účasti na zářijových demonstracích proti zasedání finančních institucí v Praze, byl srpnový ”camp” za účasti cca 40 osob, kde se diskutovalo o metodice práce antifašistických militantů v ČR a Evropě vůbec.


Velmi okrajově lze dále zmínit organizace Socialistická solidarita, Budoucnost (socialistická alternativa), Socialistická organizace pracujících a Iniciativa pro podporu EZLN - zapatisté. Tyto organizace však disponují členskou základnou v počtech několika jedinců, která je navíc značně nestabilní. Kromě prezentované účasti těchto organizací na různých shromážděních nebyly zaznamenány žádné samostatné významné akce výše zmíněných subjektů.

V obecnosti lze konstatovat, že jednotlivé organizace ”anarchoautonomní scény” jako takové nevyvíjely v roce 2000 prakticky žádnou vlastní činnost. Veškeré jejich aktivity byly soustředěny na přípravu protestních akcí proti zasedání MMF/SB v Praze.

3.3.2 Neobolševické a tzv. všeslovanské skupiny či organizace
Komunistická strana Československa (KSČ, dříve Strana československých komunistů - SČK)

Byla založena dne 22.4.1995 na tzv. Sjezdu obnovy a poté zaregistrována u Ministerstva vnitra. Jde o politický subjekt, ideologicky vycházející z ideologie marxismu – leninismu.

Ještě jako SČK oficiálně deklarovala v roce 1999 svou kontinuitu s Komunistickou stranou Československa (KSČ), která vládla v Československu v letech 1948 - 1989 a která byla zákonem č. 198/1993 Sb., ze dne 9.7.1993 o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu označena za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci. V roce 2000 tento svůj postoj plně potvrdila změnou názvu na Komunistickou stranu Československa, kterou Ministerstvo vnitra zaregistrovalo dne 16. února 2000.

Jak vyplývá z ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., v rámci registračního řízení, a to ať již jde o registraci nové strany a hnutí či o registraci změny stanov již existujícího politického subjektu, lze vycházet výlučně z jejich stanov. Důvodem pro odmítnutí registrace tak mohou být pouze skutečnosti v nich uvedené, jež jsou v rozporu s § 1 až 5 a § 6 odst. 3 a 4 zákona. Protože činnost deklarovaná KSČ v jejích stanovách nebyla v rozporu s citovanou právní úpravou, nebyl dán důvod pro odmítnutí předmětné změny stanov.

Členskou základnu tvoří přibližně 3000 osob (M. Štěpán pravidelně uvádí počet členů přibližně šestkrát větší). Kromě toho má KSČ určitý okruh sympatizantů.

KSČ představovala i v roce 2000 politickou formaci ideologicky zcela nekompromisně založenou na marxismu - leninismu, deklarující za svůj cíl nastolení ”diktatury proletariátu” v České republice. Činnost KSČ tak i nadále směřovala k zavedení totalitního systému potlačujícího lidská a občanská práva a svobody, neslučitelného s pluralitní demokracií a s koncepcí právního státu (tj. nadřazení práva nad státem).

V prostředí KSČ přetrvával zájem představitelů strany o získání vlivu na parlamentní KSČM. Podle vyjádření představitelů KSČ rostl zájem o členství ve straně především mezi mladými lidmi40 .

V roce 2000 pracovalo v rámci KSČ několik komisí, jejichž úkolem bylo objasnit odpovědnost konkrétních osob za události v roce 1989, které KSČ považuje za kontrarevoluční převrat. Jedním z nejdůležitějších zájmů KSČ byla i otázka majetku předlistopadové KSČ.Zároveň KSČ považuje stávající parlamentní systém za přežitý.

Rozvoj mezinárodních kontaktů KSČ úspěšně pokračoval. Dokládá to mj. skutečnost, že KSČ plánovala na první pololetí roku 2001 uskutečnění tzv. Mezinárodního fóra autentických komunistických stran. Tohoto setkání, které má nastolit diskusi o vývoji komunistické ideologie a o politickém a mocenském vývoji v letech 1945 – 1948, se má zúčastnit několik desítek komunistických stran z celého světa.

Ukázka z textů

Dialog41, roč. 11, listopad 2000,č. 158

Odkaz VŘSR stále aktuální

”…úlohu V.I.Lenina a J..V. Stalina nemůže zlikvidovat ani revisionismus Chruščova, ani zrada Gorbačova, Jelcina, Ševardnadzeho, Jakovleva a dalších, kteří otevřeli cestu světovému, zejména americkému a německému imperialismu k naplnění jejich světovládných cílů…

…Na komunistech, na jejich marxisticko-leninské jednotě, na jejich politické, ideologické a organizátorské práci mezi dělníky, rolníky a pokrokovou inteligencí záleží, aby byl tvůrčím způsobem využit příklad Velké říjnové socialistické revoluce, ale i Vítězného února 1948. Budoucnost patří socialismu. O tom znovu rozhodne, v souladu s ústavou přes všechnu nenávist a odpor reakce a revizionistů jednota a společná vůle pracujících a většiny národa. A právě v tom je příklad Velké říjnové socialistické revoluce stále aktuální a živý”42.

Dialog, roč.11, prosinec 2000, č. 159

Příspěvek ”Revoluční cestou vpřed” je věnován životu a dílu J.V. Stalina (”Bránit Stalina znamená bránit marxismus-leninismus…Významný přínos marxisticko – leninské teorii…Rozhodující je třídní a internacionální přístup…”43

Komunistická mládež Československa (KMČ)

Neregistrovaná organizace, která vznikla v dubnu 1999. Formálně není ani organizační součástí KSČ, ačkoli působí jako její mládežnická organizace. Vydává časopis Pochodeň.

Organizace sama sebe vymezuje následujícím způsobem: ”Naše organizace, kolem které je nyní soustředěno asi 150 lidí, působí na území celé republiky. Nejsilnější je na severní Moravě a ve Slezsku. Snažíme se dělat konkrétní akce (demonstrace, protesty, provokace…) a bojovat v duchu Marxe, Engelse a Lenina za socialismus a komunismus.

Jsme bojovná skupina mladých lidí, která spolupracuje s Komunistickou stranou Československa (KSČ). Máme také kontakty na Komunistický svaz mládeže (KSM) a na pár revolučních členů KSČM. Dále rozvíjíme kontakty s Hnutím za samostatnou Moravu a Slezsko (HSMS), se kterou jsme na jaře pořádali akce proti bombardování Jugoslávie.

Jsme proti NATO, proti EU a proti kapitalismu. Nehodláme spolupracovat s žádnou z buržoazních parlamentních stran, a to včetně KSČM, pokud nezmění svou revizionistickou a oportunistickou linii”.44

Komunistické hnutí Československa (KHČ)

Neregistrovaná organizace. KHČ podalo v únoru roku 2000 žádost o svou registraci jako občanského sdružení u Ministerstva vnitra, registrace byla odmítnuta.

Na stránkách Pochodně (říjen 2000) se KHČ prezentovalo jako složka revolučního hnutí, která sjednocuje aktivní, bojovné a marxisticky smýšlející (především mladé) lidi z různých komunistických stran a organizací. KHČ usiluje o revoluční boj proti kapitalismu a jeho státu. Hnutí pokládá za svůj hlavní článek a nejbližší subjekt nedávno obnovenou Komunistickou stranu Československa (KSČ) a její mládežnickou organizaci s názvem Komunistická mládež Československa (KMČ). Členové hnutí však mohou být i z dalších organizací , nevyjímaje ani bezpartijní občany.

”KHČ si je vědomo toho, že bez aktivity, bez vlastní radikální činnosti a bez tvrdého boje většiny lidu, se socialismus obnovit nedá. Hnutí k tomuto boji přispívá, podněcuje, vychovává a organizuje. Šíří socialistické myšlenky, usiluje o jednotu komunistického hnutí a o jeho konečné vítězství v příštím zápase (nejen našeho) národa. SOCIALISMUS JE NEVYHNUTELNÝ! PŘIDEJ SE K NÁM I TY!!!”45

Sjednocená fronta (SF)46

Vznikla na přelomu let 1999/2000 s úmyslem působit jako organizace integrující různé extremistické nebo radikální proudy. Na činnosti této nově vzniklé organizace se podílejí zejména Komunistické hnutí Československa (KHČ) a Komunistická mládež Československa (KMČ).Uvedené organizace vyvíjely v roce 2000 činnost především pod hlavičkou SF.

Od počátku roku 2000 se Sjednocená fronta zabývala především možnou účastí na protestních akcích proti výročnímu zasedání MMF/SB v září v Praze. V prvním pololetí roku 2000 byl patrný zvyšující se zájem levicových extremistů o složitou sociální situaci zejména v ostravsko - karvinském regionu ve snaze případně ji využít pro své cíle.

„Všeslovanství“

Mezi levicovými extremisty převážně neobolševické orientace je rozšířena podpora programu tzv. „slovanské vzájemnosti.“ Podle jejich názoru jsou po rozpadu socialistické soustavy ve střední Evropě státy s převahou slovanského prvku ohroženy agresivní ”germanizací” maskovanou integračním procesem do NATO a EU, a slovanské národy mají jedinou možnost, jak si uchovat slovanskou identitu a svébytnost, a to přispět k velmocenskému postavení Ruska a začlenit se do jeho mocenské sféry.

Hlavním představitelem hnutí ”slovanské vzájemnosti” je Mezinárodní slovanský výbor se sídlem v Moskvě. Všeslovanství se stává významnou mezinárodní aktivitou, která bezesporu může sloužit rozličným mocenským cílům, neboť idea všeslovanství je schopna oslovit jak nekomunistickou veřejnost, tak i pravicově extremistické nacionalisty díky zdůrazňování ”národních zájmů”.

Dne 23.ledna 2000 se konalo v Kyjevě druhé zasedání Mezinárodního veřejného tribunálu ohledně zločinů NATO v Jugoslávii, který svou činnost zahájil v r. 1999 v ruské Jaroslavli. Slovanský výbor Ukrajiny pozval představitele všech slovanských zemí na toto zasedání.47

V září 2000 se v Bělehradu konal 1. kongres slovanské mládeže za účasti delegátů z více než dvaceti zemí včetně ČR. Kongres byl iniciován představiteli Svazové republiky Jugoslávie (SRJ) a delegáty sjezdu doporučovali představitelé zastupitelských úřadů SRJ v jednotlivých státech. Česká republika měla na tomto kongresu 35 delegátů. Hlavními tématy kongresu byly otázky slovanství, soudržnosti slovanských států a současná situace v SRJ. Na kongresu aktivně vystupovali představitelé českého Slovanského výboru, kteří účastníky kongresu informovali o záměru založit v ČR několik nových poboček Slovanského výboru.

Slovanský výbor ČR (SV ČR)

Organizace registrovaná u Ministerstva vnitra dne 24. dubna 1998.

V roce 1998 tato organizace uspořádala Všeslovanský sjezd za účasti 500 delegátů z 12 slovanských zemí. Sjezd přijal následující dokumenty: Manifest Všeslovanského sjezdu 1998 v Praze; Provolání k národům slovanských zemí, jejich vedoucím činitelům, parlamentům a vládám, vedoucím představitelům společenských hnutí a politických stran; Ustanovení o Mezinárodním slovanském; Výzva parlamentům slovanských zemí vytvořit Slovanskou meziparlamentní unii; Výzva parlamentům a vládám slovanských států ke vzájemnému zrušení víz a konzulárních poplatků v zájmu zajištění bezproblémového pohybu občanů těchto zemí; rezoluce na podporu nedělitelnosti a nedotknutelnosti Srbska; Usnesení o nutnosti zrušit mezinárodní zákazy a sankce vůči občanům Jugoslávie.48

Tiskoviny:

časopis Slovanská vzájemnost (měsíčník), jehož obsahem jsou informace o politických a ekonomických otázkách, které jsou předmětem zájmu SV ČR, a informace ze slovanských zemí a o činnosti Mezinárodního slovanského výboru.

V lednu 2000 (26.1.) se uskutečnilo druhé setkání vlasteneckých občanských sdružení se SV ČR, na němž bylo ustaveno neformální koordinační centrum. Jeho úkolem byla stanovena koordinace rozhodujících aktivit jednotlivých organizací za účelem jejich větší působnosti.

Shromáždění se dále zabývalo otázkami přípravy na VIII. Všeslovanský sjezd. Sjezd se uskutečnil od 2. do 4. dubna 2001 v Moskvě. Z České republiky se ho zúčastnila 24 členná delegace. 49

3.4 Protesty proti globalizaci a zasedání MMF/SB v Praze
Obecně

Pouliční protesty jsou veřejným projevem skrytých, ale stále probíhajících aktivit, jejichž konečným cílem není zrušení nebo změna konkrétních postojů konkrétních institucí, ale zablokování současného ekonomického systému demokratického světa, tj. v terminologii odpůrců ”zničení kapitalismu”. Veřejné protestní aktivity jsou pak prezentovány jako legitimní ”obrana proti spojenému terorismu státu a globalizace”.

Antiglobalizační aktivity nevznikají ad hoc při příležitosti a v místě zasedání některé z institucí, ale jedná se o jakousi celosvětově koordinovanou síť, tvořenou různými radikálními, většinou krajně levicovými skupinami v jednotlivých zemích.

Pro vzájemnou komunikaci a organizaci různých aktivit je využíván hlavně Internet, e-mail a další elektronické komunikační prostředky, umožňující úzké kontakty, velmi častou a rychlou výměnu názorů, aniž by komunikace vyžadovala setkání aktivistů.

Celé hnutí zastřešuje volně strukturovaná skupina People˘s Global Action (PGA).50 Další významnou skupinou, spojenou s antiglobalizačním hnutím, a s největší pravděpodobností napojenou na PGA, je Independent Media Center (IMC- Nezávislé mediální centrum).51

Nedílnou součástí antiglobalizačních aktivit je také mediální a dezinformační kampaň zaměřená proti opatřením, která jsou přijímána státními orgány k zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti občanů.

Přípravy

Do přípravy protestů proti konání 55. zasedání MMF/SB v Praze se od konce roku 1999 zapojila řada domácích subjektů (např. aktivisté skupin ČSAF, Organizace revolučních anarchistů (ORA), Socialistické solidarity (SOSO), Antifašistické akce (AFA), Iniciativy pro podporu EZLN – zapatisté) V únoru 2000 byla založena volně strukturovaná skupina Iniciativa proti ekonomické globalizaci (INPEG), která přípravu protestů zajišťovala a koordinovala české anarchistické, trockistické a další skupiny a organizace.52 Ze zahraničí se na přípravách podílela především PGA, k níž měl INPEG úzké vazby, a řada platforem, účelově vzniklých pro přípravu protestů v Praze (S26 Collective, Prager Herbst atd.). Předběžná strategie a taktika protestů byla dohodnuta na koordinačních setkáních českých a zahraničních organizátorů.53 Již tehdy bylo zřejmé, že hlavním cílem bude vyvolání násilné konfrontace se státními strukturami, reprezentovanými Policií ČR s cílem využít této konfrontace k diskreditaci institutu státu obecně jako ”teroristicko-fašistické struktury. Nasvědčovalo tomu i heslo ”Učiníme z Prahy další Seattle!” Při přípravě akcí působili jako instruktoři občané z USA a z dalších osmi zemí, mající zkušenost z předchozích antiglobalizačních akcí. Rovněž byl zajištěn pronájem prostor pro mediální centrum IMC, které během protestů zajišťovalo aktuální a informační servis pro zahraniční média z pohledu protestujících, zprostředkovávalo kontakty aktivistů s novináři a prezentaci postojů organizátorů protestů. V rámci příprav na protestní akce rovněž vznikly Občanské právní hlídky (OPH), společný projekt Open Society Fund, HOST a Ekologicko právního servisu Brno, jejichž cílem bylo monitorovat porušování zákonů ze strany Policie ČR. Malá akceschopnost a nedostatky v činnosti INPEG-u vedly k tomu, že vlastní organizaci a vedení demonstrace posléze z velké části převzali zahraniční aktivisté. Významnou roli jak při přípravě protestů, tak při vlastní demonstraci sehrála italská skupina YA BASTA.54

Akce S26

Hlavní demonstrace se uskutečnila 26. září 2000. Velká část zahraničních účastníků přijela 25.9. a v noci z 25./26.9. dorazily především agresivní tzv. ”black blocks”. Vedle nemilitantních odpůrců zasedání MMF/SB se demonstrace zúčastnili členové zmíněných autonomních skupin ”black blocks” z Polska, Spolkové republiky Německo, Itálie, Španělska, Velké Británie, některých skandinávských zemí, z domácích pak FSA, EF! Militantní skupiny se pokusily o násilný průnik do zóny Kongresového centra, o blokádu komunikací a proti příslušníkům policejních jednotek zaútočily zápalnými lahvemi a dlažebními kostkami.55 Po ukončení blokády Kongresového centra autonomní skupiny napadly v oblasti Václavského náměstí a Vinohradské třídy ”symboly globálního kapitalismu” – prodejny Mc Donald˘s, KFC, pobočky bankovních ústavů, obchodních domů apod. Většina zahraničních účastníků poté Prahu v nočních hodinách opustila. V dalších dnech již k násilným útokům nedocházelo, protestní akce a demonstrace probíhaly většinou bez narušení veřejného pořádku.56

Komunikace skupin

Během konání pouličních protestních akcí informovali antiglobalizační aktivisté nejen o průběhu jednotlivých demonstrací, ale i o počtu zatčených, jejich národnosti a podmínkách jejich věznění. Těsně po konání protestních akcí při S26 v Praze vzbudily nemalou publicitu zprávy o postupu při zatýkání a protesty proti údajné policejní brutalitě vůči zadrženým, jež se objevily na webových stránkách antiglobalizačních hnutí či na stránkách některých periodik. Byly organizovány a uveřejňovány výzvy k zasílání protestních dopisů na státní úřady ČR či prezidentskou kancelář a k pořádání demonstrací před zastupitelskými úřady ČR v zahraničí. Jednotliví zadržení poskytovali zprávy o svém zatčení a výsleších na policejních stanicích, jejichž hodnověrnost byla různá. Následné šetření Inspekce ministra vnitra do současné doby prokázalo oprávněnost stížností ve třech případech (zacházení se zadrženými na policejních služebnách v Ocelářské a Lupáčově ulici a bití aktivisty S.T.).57

Příprava a vlastní průběh demonstrací potvrdily, jak významnou roli sehrává při těchto akcích internetová síť a e-mailová komunikace. Anarchoautonomní scéna vstoupila do třetího tisíciletí komunikačně celosvětově propojená, schopná svými internetovými zprávami okamžitě reagovat na různé události.

Vyhodnocením opatření přijatých k zabezpečení veřejného pořádku a bezpečnosti v době konání Výročních zasedání Rad guvernérů Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky, práce zpravodajských služeb a Policie ČR se zabývala řada zvláštních interních materiálů. Práci policie ČR vyhodnotila souhrnná zpráva ministra vnitra, kterou schválila Bezpečnostní rada státu usnesením č. 139 ze dne 19. prosince 2000.

V současné době zveřejnily Občanské právní hlídky zprávu o svých aktivitách v průběhu příprav a konání Výročního zasedání MMF/SB v Praze v září 2000. Vyjádřily v ní nespokojenost s prací Inspekce ministra vnitra v souvislosti s vyšetřováním ”masového a hrubého porušování práv zadržených na policejních služebnách”.58

Trestná činnost sympatizantů anarchoautonomního spektra extremistické scény a jejich aktivity spojené s narušováním veřejného pořádku

Anarchoautonomní hnutí se zradikalizovalo, zlepšilo svoji organizovanost a vzájemné propojení. Vzniklo jakési ”tvrdé jádro”, které se v akcích již dopouští trestné činnosti. Přechod od gest proklamativního charakteru k použití násilných metod ostatně naznačily již akce ”street party” v předchozích letech. ”Událostí roku 2000” se pro tyto skupiny staly protesty proti zářijovému zasedání MMF/SB, které plně zviditelnily jejich připravenost páchat násilí a ničit majetek. Z hlediska společenské nebezpečnosti, vlastní organizovanosti a provázanosti na zahraniční struktury se jeví jako problémové především Antifašistická akce (AFA) a Federace sociálních anarchistů (FSA).

V souvislosti s konáním zasedání MMF/SB nebylo vpuštěno na území České republiky 380 cizinců. Za protiprávní jednání bylo Policií ČR předvedeno 949 osob, z nichž 386 (41%) byli cizí státní příslušníci. Protiprávní jednání většiny z nich byla kvalifikována jako přestupek. V souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky byl 234 cizincům ukončen pobyt na území České republiky, řízení o správním vyhoštění bylo zahájeno se 130 cizinci a ve 129 případech bylo zastaveno. Pouze jednomu cizinci bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění. Forma domluvy byla uplatněna v případě 89 cizinců. Pro podezření ze spáchání trestných činů útok na veřejného činitele ( § 155), maření výkonu úředního rozhodnutí (§171), hanobení národa, rasy a přesvědčení (§198), výtržnictví (§202), poškozování cizí věci (§ 257) a podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů (§ 261) bylo vyšetřováno 30 osob (z toho 25 cizinců) a 16 z těchto osob bylo soudem vzato do vazby.59

Protiprávním jednání odpůrců zasedání MMF/SB byly způsobeny škody na majetku. Obvodní úřady Praha 2 a Praha 4, Záchranná služba Praha, České dráhy, provozna Mc Donald˘s a pobočka IPB způsobenou škodu vyčíslily celkovou částkou přesahující 23,5 mil Kč. K tomu přistupují škody na majetku v Praze 1 (2 947 000 Kč) a dosud nevyčíslené škody jako např. poškození hotelu Corinthia či škody na 9 automobilech.60

3.5. Poznámky ke vztahu některých subkultur k projevům extremismu61
Squatting

Jedná se většinou o mladé lidi, kteří nelegálně obsadí nevyužívané nemovitosti. Squatting jako hnutí je samotnými squattery vnímán velmi různorodě. Někteří jej považují za životní filosofii, jiní přechodné řešení své současné životní situace a další v něm zase spatřují jakýsi předvoj sociální revoluce. Společná jim je kritika stávajícího společenského systému, který pokládají za neetický, nemorální, založený na zisku a vykořisťování.

Svou podstatou má squatting blízko k anarchoautonomní scéně. Nemá svou vlastní ucelenou a jednotnou ideologii, řídí se heslem - obsaď a žij. Při jeho realizaci dochází k porušování zákona a naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněný zásah do práva k domu, bytu, nebo nebytovému prostoru dle § 249a trestního zákona62.

V časopise Československé anarchistické federace Existence č.4 z ledna 1999 se mimo jiné praví:

"Squatting je hnutí, kde lidé nebojují jen za své ideály a vize, ale přímo za svůj životní prostor. Učí se tu žít v komuně, většinu věcí užívají společně, rozbíjí zaběhnuté stereotypy, ukazují cestu. Squatty jsou útočištěm odpůrců systému. Svými benefičními akcemi se podílejí na financování činnosti autonomního a anarchistického hnutí. Stávají se katalyzátorem odporu, předvojem revoluce, která zajistí politickou a hospodářskou spravedlnost a samosprávu a v neposlední řadě důstojné bydlení pro všechny, nejen pro ty, co si to mohou dovolit. Squatting je boj tady a teď, stává se předvojem sociální revoluce." (staženo z milada.s.cz dne 9.5.2001)

”Plně uznávám, že pojmy ”svoboda”, ”rovnost”, a ”demokracie” lze vykládat různě a pravdou je, že byly mnohokrát zneužity právě k potlačení původního smyslu či významu těchto slov. My na Miladě v žádném případě nemáme ambice vnucovat někomu nějaký nový model společnosti. Pravdou je, že stojíme v opozici vůči systému stávajícímu a snažíme se hledat cesty ke změně. Toto hledání je a musí být založeno na diskusi, avšak pouhé filozofování z našeho pohledu nestačí, a proto se snažíme v praxi některé naše myšlenky realizovat a vytvořit alespoň v malém společenství lidí, které funguje na principech volné dohody a sporné otázky v životě komunity řešíme konsensem. Jak jsem již předeslal, stojíme v opozici vůči systému, ale netvrdíme, že squateři tvoří předvoj revoluce. Pojem ”revoluce” totiž nemusí být nutně zúžen na jakýsi násilný převrat. Za ”revoluci” je možné pokládat záměnu čehosi za něco nové, stojícího na jiných základech. Pokud by se celospolečensky změnily přístupy k řešení problematických otázek, šlo by o změnu revoluční. Pokud by naše aktivity alespoň trošku přispěly k rozšíření individuální svobody jednotlivce a zároveň větší rovnosti v otázce hospodářské, dosáhli bychom cíle. Mně osobně by však stačila, co se squattingu týče, i změna legislativy ohledně legalizace, teda reforma a ne nutně revoluce. (19.4.2001 S.T.)”. (staženo z milada.s.cz dne 9.5.2001)

Sprejerství

Jedná se o novodobou formu vandalismu, která spočívá v postříkání fasád budov, zdí, vlaků, mnohdy kulturních památek a dalších prostor různobarevnými obrázky, či nesrozumitelnými texty a signaturami. Každoročně způsobují miliónové škody na majetku. Orgány místních samospráv se s tímto jevem snaží bojovat všemi prostředky (od vypisování odměn za dopadení přes pokusy vyčlenit těmto sprejerům volné plochy).

Sprejeři mohou svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu dle §257 (poškozování cizí věci) trestního zákona. Dopadení pachatelů a následné prokázání jejich trestné činnosti je v tomto případě velmi obtížné, neboť samotný čin trvá zpravidla několik minut a jeho realizace je velmi nenápadná.

Mezi graffiti nalezneme i případy vyobrazení hákových křížů a podobných znaků symbolizujících fašismus, čímž dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 260 (podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka) trestního zákona. Sprejerství je projevem extremismu jen tehdy, je-li jeho smyslem šíření ńenávistné propagandy apod.

Divácké násilí

Za extremismus je někdy považováno i divácké násilí, tzv. fotbalový ”hooliganismus”, který je založen na vzájemném fyzickém napadání znepřátelených fanoušků jednotlivých klubů a páchání výtržností před, v průběhu a po sportovních utkáních.

V naší republice na sebe tito ”hooligans” vážněji upozornili již v červnu 1985, kdy nechvalně známí fanoušci pražské Sparty při cestě rychlíkem do Banské Bystrice zdemolovali vlak a způsobili tak škodu přes půl milionu korun. V dalších letech vznikly více méně organizované skupiny ”fans” při největších fotbalových klubech, jakými v té době byly Sparta Praha, Baník Ostrava a Slovan Bratislava. Po rozdělení Československé republiky a vzniku samostatné české ligy se situace na fotbalových stadionech dočasně uklidnila. Zatímco v minulosti byli fanoušci jednoho fotbalového klubu poměrně nesourodou skupinou lidí, kteří se ad hoc sešli na fotbalových zápasech svého týmu, v současné době už existují konkrétní méně početné skupiny velmi dobře organizovaných ”fans” - gangy, a to i několik při jednom fotbalovém týmu (např. Red Pirates Sparta, Sparta Praha, Slavia hooligans). Vysokou míru organizovanosti dokazuje i uzavírání tzv. koaličních dohod mezi jednotlivými gangy, a to i na mezinárodní úrovni, které se jezdí navzájem podporovat při tzv. rizikových utkáních. Mají své vlajky, znaky a webové stránky na kterých se prezentují, hodnotí jednotlivé ”výjezdy” na zápasy, uzavírají příměří a vyhlašují si nepřátelství. O samotný průběh fotbalového utkání se příliš nezajímají.

Při fotbalových zápasech dochází velmi často ze strany ”hooligans” k páchání trestné činnosti dle §§202 (výtržnictví), 257 (poškozování cizí věci), 225 (rvačka), 221 (ublížení na zdraví) a v neposlední řadě při střetu s policisty také § 155 (útok na veřejného činitele) trestního zákona. Novelizací trestního zákona č.405/2000 Sb., je možné jejich jednání kvalifikovat dle § 198a (podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod). Naprostá většina těchto ”hooligans” jsou krajně pravicového smýšlení a v jejich řadách se pohybují příznivci hnutí skinheads. Na fotbalových stadionech proto dochází stále častěji k tzv. hajlování, což je naplněním skutkové podstaty trestného činu dle § 260 (podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka).

”Ideologií” hnutí hooligans je kult násilí spočívající ve vyvolávání výtržností a fyzických střetů.Nezřídka jsou do těchto konfliktů zataženi i neviní lidé. Bezpečnostní riziko tohoto hnutí spočívá v poměrně snadném nasměrování těchto agresívních a podnapilých hooligans prakticky proti komukoliv. Toto hnutí jako takové nelze tedy zatím jednoznačně označit za extremistické (tak jak je pro potřeby této zprávy extremismus definován), ale díky početnému zastoupení příznivců hnutí skinheads v řadách hooligans a páchání trestné činnosti s extremistickým podtextem na fotbalových zápasech, prvky extremismu rozhodně obsahuje, a proto je také řešeno v rámci policejní struktury stejnými specialisty.

3.6 Tzv. nebezpečné sekty a pseudonáboženské organizace63

Situace České republiky se nikterak neliší od situace v ostatních evropských zemích - i na jejím území působí řada tzv. sekt a pseudonáboženských organizací. V ČR nebyla v roce 2000, stejně jako v předchozích letech zaznamenána prokazatelná trestná činnost tzv. nebezpečných sekt. České státní orgány mohou v tomto směru přebírat především zahraniční poznatky a zohledňovat je ve svých postupech.64 Přes tuto skutečnost je nezbytné brát v potaz hlavní možná ohrožení státu spjatá s existencí takovýchto subjektů. Ze zpravodajského hlediska by mohly být sekty nebezpečné tehdy, působila-li by jejich činnost proti základům státu. Z policejního hlediska je destruktivní taková sekta, jejíž činy jsou v rozporu s trestním zákonem. Z tohoto pohledu patří mezi nejzávažnější rizika infiltrace státních struktur, včetně ozbrojených složek státu, členy nebezpečných pseudonáboženských organizací. Ti ve světě obvykle usilují proniknout do státních struktur se subverzivními cíli, anebo s cílem získat zde know - how či pozice, které by jim umožňovaly využívat svůj vliv ve prospěch skupiny, k níž patří. Další riziko představuje náboženská skupina přesvědčená o svém poslání, které musí splnit - její členové se mohou snažit získat odpovídající technické znalosti v ozbrojených složkách státu či mohou použít násilných prostředků proti ozbrojeným silám jako symbolu ”nenáviděného státu”. Ohrožení přicházející nečekaně od malých skupin, které předtím nikdy nikdo nezaznamenal jako možnou hrozbu, bývají nejnebezpečnější..

Většina sekt se však nezviditelňuje a své komunity zakládá v ústraní, na odlehlých místech. O činnosti takovýchto komunit se bezpečnostní složky dovídají až na základě trestních oznámení postižených osob či jejich příbuzných, anebo na základě vlastních informací, plynoucích z místních a osobních znalostí.65 Jedná se o velmi složitou problematiku, která není v evropských státech dosud jednotně řešena a je předmětem rozsáhlých diskusí.

V roce 2000, stejně jako v předchozím roce, se Ministerstvo kultury v rámci své agendy nesetkalo u registrovaných církví a náboženských společností nebo evidovaných právnických osob církví s žádnými projevy, které by bylo možné označit za přestupky nebo trestné činy motivované rasismem, xenofobií nebo náboženskou intolerancí. Rovněž nebyl podán žádný návrh na registraci náboženského společenství, kde by Ministerstvo kultury jako registrující orgán bylo při správním řízení nuceno hodnotit založení a činnost žádajícího subjektu z aspektů, které jsou předmětem vládních opatření ke zvýšení efektivnosti postihu a prevence trestných činů a přestupků vyplývajících ze zastávání, propagace a šíření extremistických ideologií a postojů a aktivit extremistických uskupení na území ČR a trestných činů s rasistickým podtextem.

3.7 Terorismus jako jeden z možných prostředků pro prosazování extremistických cílů

Terorismus je metodou zastrašování politických odpůrců hrozbou a užitím násilí. Smyslem nastolení teroru je vytvořit extrémní psychický nátlak na jednotlivce i skupiny obyvatelstva.

Projevy terorismu bývají podmíněny jak vnitropolitickou situací, tak vývojem situace mezinárodní. Obecně lze konstatovat, že česká extremistická scéna, jako ostatně každá taková scéna, je klasickým rizikovým prostředím pro vznik aktivit politicky zaměřeného vnitřního terorismu. Radikalizace domácích extremistických skupin a jejich propojení do zahraničí na mnohem militantnější skupiny tudíž představuje potencionální domácí riziko a především riziko zneužití těchto skupin pro cizí zájmy či cíle. Zůstává i nadále možnost individuálního, spontánního vystoupení jedince či malé skupinky.